Černý drak

            Dneska ráno jsem se probudila zcela odhodlaná to udělat. Přemýšlela jsem o tom dost dlouho. Jak vůbec? Rok? Dva? Tři? Ani nevím. Konečně jsem se rozhodla Stane se to dnes.

            Vzala jsem do ruky tužku a začala kreslit. Počmárala jsem snad desítky papírů a vytvořila snad několik set návrhů.

            Když jsem si je tak po několika hodinách prohlížela, žádný obrázek se mi nezdál dost dobrý, natož dokonalý. Koukala jsem na to zas a znova.

Konečně jsem vybrala pět návrhů. Ale který? Jeden byl moc složitý a s mnoha detaily, druhý rozzuřený, třetí moc agresivní, čtvrtý měl milý, až naivní výraz. A pátý? Když jsem se nad tím zamyslela, tak byl přesně to, co jsem hledala. Jednoduchý, agresivní a přesto měl milý, až naivní výraz.Taková zlatá střední. Ten se mi opravdu povedl.

Oblékla jsem se, vzala si návrh a vyšla ven směrem k jednomu malému tetovacímu salonku. S majitelem jsem se nedávno potkala v jedné hospodě. Proto jsem zvolila zrovna tento.

„Zdaar, Helčo, jak se vede?“ Přivítal mě jako starou známou.

„Nazdar, Johny, ale jo, docela dobře. Co ty?“

„Jo, skvělý. Co tě sem přivádí? Touha vidět mě?“

„Brzdi, Honzíku, brzdi. Přivádí mne sem jiná touha.“

„Ale, a jaká? Chceš snad nějakej piercing?“

„Ne, to ne, ten jeden mi stačí. Přivádí mne sem touha po tomhle.“ Ukázala jsem mu „svého“ draka.

„Wow, to je hodně dobrý. Tvoje práce?“ Mlčky jsem přikývla.

„Pěkný. Chceš to zařadit do naší nabídky? Tady mám jen katalogy s tuctovkama, který může mít kdokoli. Kresli dál. Potřebujeme toho mít víc.“

„Počkej, to jsme si nerozuměli. Nechci to zařadit do nabídek. Chci to na levou lopatku. Přesně takhle, v týhle velikosti.“ Moment, slyším dobře? Hele, rozmyslela sis to dobře, Helčo? Tohle není jako nějakej pier. Ten můžeš kdykoli vyndat. Tohle je nafurt. Teda jde to odstranit laserem, ale tam nemáš stoprocentní jistotu. Pokud to nepřijmou tví kámoši, přítel, rodina.. můžeš o ně přijít. Je těžký se pak zařadit do společnosti. Seš ochotna podstoupit tohle riziko?“

„Jo, jsem. A neboj se, nejsem malá holka, která si to dá vytetovat, jen aby se zalíbila jistýmu okruhu lidí.“

„Dělej, jak myslíš.“

„Nemyslím, vím. A dělat budeš ty.“

„Fajn, tak pojďme na to.“

            Po pár hodinách jsem spokojeně odešla. Oblast tetování byla sice zarudlá, ale co, pro krásu se musí trpět. Hrdě jsem vyšla do ulic v tričku za krk, aby drak vynikl. Potkala jsem spolužáka ze základky. Nikdy nebyl zrovna slušňáček. Tetování měl tři.

„Ahoj, Helčo, jak se vede?“

„Zdarec, Marťo, ale jo skvěle. Jak se máš ty?“

„Ale jo, jde to. Copak tě tolik rozzářilo?“

„Tohle!“ radostně jsem mu ukázala svá záda. Zarazil se.

„Teda.. nevím, co říct. Věděl jsem, že jsi schopná téměř všeho, ale tohle..“ Odmlčel se.

„Tobě se to nelíbí?“

„Budu upřímnej. Ne. Nejsem vyloženě proti tetování, sám mám tři, ale na mladejch holkách, teda celkově n holkách, to působí moc agresivně. Promiň.“

„V pohodě. Mně se líbí.“ Odpověděla jsem mu radostně. Se slovy, že každá má jiný vkus jsem se s ním rozloučila.

            Když jsem se vrátila domů, byli tam už naši. Ukázala jsem jim nadšeně kérku.

„To jsi navrhovala sama?“

„Jo, líbí se ti? Řekni, že jo, tati.“ Sám měl kérku na paži.

„Ano, motiv pěknej, ale na tobě se mi to nelíbí. Celkově se mi nelíbí tetování na holkách, ale je to tvé rozhodnutí, tvůj názor, postoj, tvé peníze. Z bytu tě kvůli tomu nevyhodíme.“

„To jsem ráda.“ Poděkovala jsem mu se smíchem za názor.

            Mamka mě seřvala, jak se ničím, jaký by to mohlo mít následky, jak jsem hloupá a podobně.

            Večer jsem zavolala přátelům a přítelovi, který k partě patřil už od začátku, a sešli jsme se v místní hospůdce. Opět jsem si vzala tílko, ve kterém dráček vynikl. Drsná, přesto jemná a sexy. Takový byl můj dojem.

            Přivítali jsme se vřele, objímání, polibky, jásot, že se znovu vidíme. Objednali si pivka a já kofolu. Ani jsem neměla na alkohol chuť, což u mě není zrovna obvyklé. Ale už takhle jsem měla skvělou náladu a nechtěla jsem si to kazit.

            Pavel, výborný kamarád, si všimnul dráčka jako první.

„No Heleno, to snad nemyslíš vážně? Řekni mi, že je to jen sen, že se m to jen zdá.“

„Ne, Pavlíku, už je to tak.“

Všichni se na to koukali zaraženě. I přítel.

„Ty, ty patříš k nim?“ Zeptal se Pavel zaraženě.

„NE! Ne! To proboha NE! To si vážně myslíte?“

Mlčky přikývli.

„Za chvíli začneš chodit oblíkaná a nalíčená výhradně černě, ne?“

„Lidičky, neblbněte. Jo, jednou jsem s pár lidma od nich šla ven pokecat, ale to už je dávno. Několik let! To teprv začínali! Fakt s nima nemám nic společnýho!“ Řekla jsem zoufale. Tohle jsem opravdu nečekala.

„Víš, o tom silně pochybuju.“ Zase Pavel.

„Péťo, to si myslíš i ty?“ Petr byl už druhým rokem můj přítel.

„Bohužel, Helčo. Myslím si, že už si nemáme co říct, když patříš k nim.“ Poslední slovo řekl s velkým odporem.

Všichni se na mě dívali pohrdavě.

„Pak tedy sbohem.“

            Ani jsem nečekala na odpověď a odešla. Bez placení. Ta dvacka za kofolu je nezabije. Šla jsem do nedalekého parku, kam jsem chodívala ráda, a sedla si tam na lavičku. Tak oni si myslí, že jsem přešla k partě Black Dragons, která byla naším dlouholetým protivníkem. Co na tom, že bédéčka měli vytetované tuctové neoriginální draky z katalogu. Co na tom, že jsem si tuhle kérku navrhla sama. Ztratila jsem dlouholeté přátele, partu i přítele. Rozbrečela jsem se. Černá řasenka mi začala stékat po tvářích. 

            Přisedl si ke mně kluk a objal mně. Neznali jsme se, nikdy jsem ho neviděla. Přes ramena mi položil mikinu s drakem obtočeným kolem písmen BD.