Zub času

Jak nekompromisní je zub času,

proč pomíjivé věci nevrátíš,

proč zapomenu zvuk tvého hlasu,

i to jak sladce spíš...

Zapomínat je lidské říká se,

zapomíná přeci celý svět...

Zapomene se den nad kterým smráká se,

i střípky těch krásných vět...

...cos říkal mi.

Až na oči mi zatlačí tma

a víčka ztěžka klesnou,

zapomenu, že byla jsem tvá

a projdu se krajinou bezesnou...

Až zase ohňostroj ohlásí půlnoc

a v zápětí přiletí vlaštovky,

měla bych volat o pomoc,

že svět na mě zapomněl a co ty?!

Až jednou vánek zavane,

listí na můj hrob,

už na mne nikdo nevzpomene

a odpluje další rok...