Nepřející osude

Válíš se osude jenom tak?!

Nebo se otočíš a zapneš ve mě strach...

Válíš se na gauči z plstěnejch polštářů,

přikrejváš na pavlači pár bludnejch motýlů...

když vstaněš pro kafe,

nemáš dobrou náladu,

zapálíš cigáro a barák mi tone v požáru.

Nechoď už na hajzl vypouštět kanály,

náš zkurvenej svět pak postihnou záplavy!

Opovaž se spát  v zimních nocích dýl,

my se pak řežem a chceme mír!

Nepřející osude běda tvojí matky...

tvá máma jsou lidi

a já je chci zpátky!

Nechci žít s tou zvěřinou co si říká člověk,

pudu radši za jinou,

nejlepší byl pravěk!