Propast

V kterých hlubinách ty končíš?

Kde vzkvétá síla tvá?

Svou část peklu propůjčíš

ty tlamo bezzedná.

Jak rozovřená temná růže

ty vzhlížíš k výši nebeské.

Z tvých hlubin dostat se nemůže,

ni síla co k světu probleskne.

Jsi jako nářek nevinné,

jíž ničí ruka vraha.

Jak krása bohyně

co s úsvitem dne vstává.

Hluboká.Sama nahlížíš

do duše zvědavcům

co se k tobě přiblíží

najít tvůj krásný trůn.

Tys nespoutaně nádherná.

V tobě utopí se princ,

jež nocí krásnou proplouvá

nespatřen bude víc.

Jsi tlama v níž se skrývají

ty zrůdy z hlubin pekla,

občas na svět potají

se táhnou,krása vleklá.

Skrýváš krásu temnoty,

v níž světlo není snem

dál se v tobě vytratí

to co je krásným snem.

Jsi krásnou částí krajiny

v níž v hloubi skryta tma

ta temnota i zabijí

je temná,chtivá,zlá.