Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nářek matky

17. 07. 2008
8
10
2198
Autor
macecha

Nevím co dělat. Ponížit se a jít žebrat?

 

Spánek nepřichází,
beru pero do rukou
a jak se říká:
"papír snese všechno,"
snad snese i mé naříkání.

Chvíli jsem šťastná z toho co mám,
kazí to však myšlenky,
které plynou každý večer,
až je uděláno a hlava má,
už zabývat se nemá čím,
přemýšlím,
proč nebylo mi dáno
aby mě vlastní dítě milovalo?

Chtěla bych vidět vnuky,
hrát si s nimi,
učit je všechno,milovat je!
Zatím, myšlenky zlé
jsou mými hosty,
utkvělé,
vím, že se jich nezbavím,
byť odstraním "všechny mosty."

Ta chyba,
jež přílišnou hrdostí se zve,
je ve mně?
Jen těžko hlavu skloním i přesto,
že denně se  modlím,
ať  ustoupí ta zatvrzelost,
která ničí všechno kolem mne,
abych mohla své milé
přivinout na svou hruď
a opět patřit mezi ně.

Stojí však oni o mne?
To právě nevím,
z toho co oni činí,
ani známka porozumění,
nitka, co znovu by nás spojila,
roztrhla se asi navždy
a mně nezbývá, než spokojit se s tím,
co mi zůstává.
Být nemilovaná.

Přes všechna příkoří,
přeji mu štěstí
aby ho děti měly rády,
neopakovaly chyby jeho,
aby, až dospějí,
nemusel myslet na to,
čím zasloužil si
lhostejnost jejich.


10 názorů

Háber
17. 07. 2008
Dát tip
pohoda, vyluftuj to*

macecha
17. 07. 2008
Dát tip
Háber- to je, co? Není to až příliš, že Vás takto zatěžuji svými problémy? Když já mám jen Vás.Tak, pokud je to někdy "síla"a navíc neuměle napsaná, tak mi to promiňte.

macecha
17. 07. 2008
Dát tip
Jarmilko, já už ani neútočím, čekám, čas ukáže. Teď nevím, zda jsem něco zas neudělala špatně, každému z Vás jsem napsala něco k Vaší kritice a asi jsem to zase neposlala tak, jak to má být. Proto, ještě jednou Vám všem děkuji za to, že jste mě podpořili, utěšili svým způsobem, znamená to pro mne mnoho. Jsem ráda, že si s Vámi mohu popovídat, byť jen na dálku. Možná se budu opakovat, ale nejsem si jistá, zda jste mé povídání, které jsem každému napsala dostali a proto to zkusím znova. Robinia - ano, tady je každá rada těžká. Aleši- nedá se vůbec nic dodat, vše je dáno a bylo řečeno. Jiří- nevím, zda dokážu být i nadále milující matkou, už se to vleče moc dlouho a mě docházejí síly i chuť cokoli ještě dokazovat. Nemám pocit, že jsem něco špatného provedla. Dala jsem svému synovi vše, co jsem mohla.Napsal jsi to opravdu velmi hezky, děkuji za porozumění. Diano- osm let zkouším vše. Rozmazluji, dortíčky, obložené mističky, penízky, darovala jsem jim byt a sama jsem neměla kde deset let bydlet, nikdy nikomu do ničeho nekecám, není to můj styl, spíše nabídnu pomoc, chválit - to moc nechválím, když není co, to považuji za neupřímné, ale také nekritizuji, nevyčítám, čekám, co se stane. Zdá se, že vše bylo marné a tak se s tím musím smířit. Díky za radu. Naděnko - myslíš, že čas vyléčí všechno? Také si to říkám, snažím se na to nemyslet, ale teď, když mám ten nový byt, tak ráda bych viděla své vnoučky se v něm prohánět, to jediné mi nejvíc chybí. A to víš, že každá máma přeje svým dětem jen to nejlepší a dává všechno, nejsem si již ale tak jistá, zda je to ta správná cesta.

Háber
17. 07. 2008
Dát tip
uf*

Každý útok je voláním o pomoc... *

avox
17. 07. 2008
Dát tip
Tady je každá rada drahá... a člověk stejně přijme jen tu, která potvrzuje jeho vlastní názor... máš hranici, kterou nedokážeš překročit, jenže on taky... a on je ve výhodě, neochutnal ještě, jak bolí samota... kdysi přiběhl domů s bolavým kolenem... říkej si, asi je mu dobře, když nepřichází a to je to, co svým dětem přejeme, aby se jim vedlo dobře, tak co chtít víc? Jen čas... ten vyléčí všechno :-) */

Diana
17. 07. 2008
Dát tip
Ale má tě rád! Jen je "cesta zarubaná". Nemusíš žebrat a ponižovat se. Šla bych na to nenápadně, polehoučku. Přání k svátkům, pohlednice, milé a veselé dopisy o ničem, dárečky, pozvání (bašta, dortík). Všechno chválit a obdivovat (v nejhorším aspoň mlčet) a hlavně, hlavně!!! do ničeho nekecat. Držím palce!****

nostalgik
17. 07. 2008
Dát tip
Ty mateřství poctěna jsi byla údělem, jsou vzácným darem léta v dětí přízni, ten úděl též strádání nese den co den když otevřená náruč marně žízní a slovo srdcem počaté do prázdna jen vyzní, tak setři slzu tisíckrát než naděje sfoukneš svíci vždyť duši máš statečnou a síla vychází z ní a zůstaň dál tou matkou milující

***co dodat...

Robinia
17. 07. 2008
Dát tip
Smutné... a každá rada těžká. Někdy něco zaskřípe a člověk se marně ptá Proč?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru