Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěnováno zesnulé...
17. 07. 2008
0
2
820
Autor
Ines
Zemřela mi naděje
a s ní i chuť snít,
co se s mým snem poděje,
když nechce se mu žít...
Z obroušenejch oblázků
se postavila cesta,
cesta se změnila na lásku
a později zbyla jen gesta...
S prosíkem chodíš na její hrob
a pláčeš nad její mohylou
ona však nehne se o jedinej krok,
všechny tvý prosby tady zahynou...
Co ale udělat máš,
zjistíš ve svém nitru,
bez sebe se z místa nehýbáš
a to i při prudkém větru,
který teď řádí ve tvém srdci...
2 názory
tak ráda bych zareagovala na předešlé řádky spontánní reakcí, nicméně by mě přece jen stud trošku fackoval..úcta k citům
Kdyby bylo mnou byto zesnulou, tak se po tomto plytkém (snad ma ona naděje na talent hrob dost hloubkový) paskvilnu zesunu jakoby ješte jednou.
5