Alexandra Velliká Slovinská

Klikací reklamní odkaz: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=291473 

Červencové Neratovice se pomale začaly probouzet z chlorového spánku. Vítr konečně odvál nehezký chlorový mrak a začala být cítit a to docela dost vůně jara, kterou trochu přebíjel smrad tlejících koček, né proto že po červnu statisticky ve sto případech přichází červenec, ale v myslích chemiků, kteří pod zežloutlým listím statných dubů začali v hlavách připravovat kokusy těch nejteplejších letních reakcí.

JiKo který byl pivním savcem s rozervaným pláštěm, ,který miloval i víno ale také sex, ,něhu, ,lásku a to, ,když mu ženy do ucha šeptaly: "Už mi vlhne semiš!" na což vždy nezapoměl zarýmovat: "Mě už tvrdne peniš!" horoucně kvačil po bulváru Saint Kojetická Grand Street a spěchal za Francois.

Její jméno znělo Francois, ale současně si jej vzala jako umělecký pseudonym, aby ji nikdo nemohl identifikovat na Písmáku, kam pravidelně vkládala svou poezii. Byla to talentovaná literátka, která napsala již několik, jak francouzi říkají "montipových" her a jejíž literární dílo se již dnes stkví v le Mjůzijé, což je muzeum národního písemnictví.

Když JiKo dorazil do restaurace le Sérieux assurance na náměstí Place du bas de la ville, Francois tam již seděla a vroucně upíjela vroucí kávu. Byla oblečena do šachovnicového vzoru a každý černý čtverec byl stkvělým malířským kontrapunktem avandgardního malíře. Usmála se jak Amélie z Montmártru a JiKo hned vyndával svůj blok, že si napíše pár opěvných veršů:

***
Zrak tvůj stkví se
do poupí růží nahlíží
skrz ně prodírá se
JiKa milovaného vyhlíží

Kdo by svolíčkařit chtěl
v chvíli takové
lepší lem tvých bělm
políbit jak panence makové
***
*
Vytrhl báseň z bloku, podepsal ji a podal ji jí. Francois se opět usmála.

"Pro tebe má milá Francois. .Bersi, ještě je teplá jak na ní ze srdce mého láska vykapává"
"Děkuji,",šeptla Francois, ,sklopila zraky a počala číst. Když dočetla nebyla schopna slova. Pak do toho vzniklého ticha promluvila nahlas, místy i hlasitě: "Milly JiKo, až do včera jsem si myslela, že jsi jen podivím co se skrývá za metaformická slůvka. Dnes již vím, že pochopit tě dovedu poze já, přestože se proti vám protiví celý protivný svět a je proti"
- Díky Francois, ta báseň je odrazem hloubky lásky, ,která ve mě, ,k tobě, ,dřímá si, sama
Mezitím rozhovor plynul v podobném duchu a z nebe, kanálů, z bočních výpustí svodů vody začalo pršet... prvně po kapkách, které padaly k zemi v širých řadách srdnatě k zemi. Posléze po kapkách, které byly daleko větší, ale zase jich bylo o trochu méně.

"Tak vy mě opravdu milujete, ,JiKo, ,hleďte vlhne mi semiš." zadurdila se. JiKovi se v očích při pohledu na zvlhčovaný semiš zastkvěla jisTkřička. Teď nebo nikdy, pošeptal si sám sobě si. "Což takhle, že bych objednal fiakr, drožku či dostavník?"
"Volejte," přikývla.
A tak JiKo zavolal na 1188, mluvil a mluvil, pak chvíli rozhazoval do telefonu ruce a chvíli měl svěšená ramena. Když zavěsil, řekl temně: "Moloch je to"
-Co je to moloch?
-Ále taková metafora, v podstatě je to kaluž s mloky
-Ach tak kaluž s noky, snažila se Francois vstřebat nově nabité kuchařské poznatky, "jenže teď si vzpomínám, že tu musíme ještě chvíli počkat "
-Proč?
-Vždyť víte.
-Nevím
-Vy jste na to zapoměl?
-Nezapomněl, ale nevím.
-Má se tu s námi přeci sejít ještě Alexandra Velliká Slovinská

"Sakrblé," odflusnul si naprosto neromanticky JiKo. "Teď když past sklapla, tak vlastně nesklapla," pomyslel si.
Usmál se a řekl: "Vidíte, já bych na ni úplně zapoměl."

Za chvíli dorazila sama Alexandra Velliká Slovinská.

"Omlouvám se za zpoždění, ale ujel mi podzemní dostavník. Naštěstí teď odpoledne je interval pouhých 7 minut. Jela jsem z domova v druhém tarifním pásmu, přes zóny P, B a 0 až sem k vám do centra. Mimochodem pěkná socha co tu stkví se," vzala oboum milencům slovo i dech, takže vypadali jako bez dechu. Kdyby hovořila ještě déle, dostavila by se cyanoza, možná koma a třeba i smrt.

"Víte...."

Konec prvního dílu