Polibek do vlasů

Na ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Jelikož byl víkend a on u mne spal, byli jsme stále spolu.
V neděli odpoledne jsme se rozhodli, že bychom se mohli jít projít. A taky že ano. Zamířili jsme...k jezeru.
Počasí bylo příjemné, svítíčko slunilo, občas se přes ně přehnal mráček, ale nám to nevadilo.
Najednou ale zastavil. Vážně se na mě podíval. A pak... ,,Myslím, že by bylo dobré, kdybychom se
přestali stýkat. Bude to tak lepší - pro oba..." Nevím, proč to řekl. A jak to myslel. Do dnes to nepochopím.
Poté už vím jen to, že mne lehce políbil do vlasů...a utekl. Vzdálil se ode mne. Navždycky.

* Ve skutečnosti...nestalo se to doopravdy. Ale zkouším, jak mi jde psát tenhle styl - romantika/bolest.