zavřené moře roku sedum

bílé stopy na kůži
a jemné šupinky tvých očí
noční procházka spáleništěm
vřava vlnobití tak klidná
téměř neslyšná
zavírám se před ní do tebe
písek za nehty a ve vlasech
vypráví drobné příhody každodenních cest
ztratil ses mi ve stínu
spálená ne bolestí ne smutkem
ne záští
spálená sluncem
a vykoupaná v osoleném mléce
to nejsou slzy
to jsi ty kterého vidím
když se rvu se svými sny
tak zuřivě jako když mi tě vzal vítr
chci už jen šumět ve vlnách
a polykat pěnu nocí

sny

stejně tak živé jako leporelo
stejně zmačkané a zašlé

moje sny

má teplá plastelína v dlaních

---