Obviněná

byla jsem obviněna,
že píši,
abych žila
a skutečností jen tiše
nevidomá
proplouvám
ve stínech svých představ
maluji si duši,
kterou pak v truhle
zamykám,
slyším vůně
květy vášně
na hladině nocí
v odlescích bouřících vln
unáší mě proud
světe, šálíš mě
do morku kostí
a já nemám síly víc
než věřit ti,
však tuž v mém kalamáři
hořkostí se teď zalyká,
ta vina v mysli
polapená
nedá mi na horu štěstí
ověnčenou verši
pro mraky zloby
vystoupat