NAIRA část 9. :V táboře.

V táboře.

   Rail se snažil zaostřit, v odlescích udržovaného ohně, kolik jich tu nocuje? Spočítal tři stany. Asi po dvou lidech.  Nějaké zábrany okolo, aby slyšeli zvířata, která by je chtěla napadnout. Shrnuto, provizorní tábor…

    ,,Raile, pojď tady ve stanu s Kirim máš volno. Jak se to na mě díváš? No dobře, přišli jsme o dalšího z nás. Myslím, žes ho neznal. Už jsme ho pohřbili. Vytrhli jsme ho orlosupům ze spárů… Stačí?! Promiň." Tom se odvrátil a zmizel ve svém stanu.

    ,,Ty jsi Rail! Trochu si tě pamatuju," Kiri vypadal, že si chce povídat. Bylo mu snad dvacet, spíš míň. Pobyt venku přidával na věku. Od sluníčka shora zesvětlené vlasy s tmavou podsadou a splývajícími na ramena, pohublý, opálený, jako většina z venku, nevinně se usmívajíc.

   ,,Nemám náladu. A musím se vyspat. Vstávám brzy!" Rail nasadil přísný výraz, aspoň se o to snažil, ,,Vyrážím brzy. Musím někoho zachránit! Nebo se aspoň pokusit," utnul Rail rozhovor. ,Pokud žije' dodal si pro sebe v duchu.

    ,,Tu holku, že! Prý je s tebou nějaká študovaná holka zespod? Teda, asi se jí něco stalo, promiň, už mlčím." přikrčil se, když se na něho Rail opět zamračil a jen tak mimoděk zaťal ruku v pěst.

   ,,Dobrou..." odvážil se polohlasem ještě Kiri, ale Rail ho už nevnímal. Myslel jen na Nairu. Doufal, že žije. Musí…

    Sluníčko od rána pražilo jako divé. Rail vstal jako první. Nedočkavě se rozhlížel po dvou zbývajících stanech. A ze zvyku začal kontrolovat zabezpečení kolem.

    ,,Tak co? Spokojen?"

    ,,Tome," Rail se ohlédl uslyšíc Tomův hlas, ,,Promiň, nemohl jsem spát a teď mně nenapadlo nic jiného než ..no jako vždycky. Však mně znáš. Málokdy jsem někomu důvěřoval a radši všecko kontroloval sám."

    ,,Jo, znám. Chyběls nám. Pojď, uděláme snídani," chytil Raila kolem ramen, ,,Za chvíli se probudí ostatní."

    Se snídaní jim pomohl i Zei. Pak se objevil i poslední pár z třetího stanu. Ainí a Orí. Prý jsou dobří stopaři. A vyznají se ve zdejším kraji...vytváří i mapy. Byli vděční Railovi, za některé věci tam ze zdola. Teď mají lepší vybavení. Můžou líp chránit svoje lidi. Mají více informací…

Rail se nuceně usmíval a přijímal díky, ale v myšlenkách byl u Nairy…

    Nechtěl je nutit, ale snídaně a plno řečí kolem už snad skončily...,,Já musím jít.  Musím zpátky. Někoho najít, protože věřím, že žije," Rail v noci hodně přemýšlel. Původně se chtěl vydat hned za úsvitu. Ale když se donutil k rozumnému uvažování, usoudil, že jestli přežila pád ze skal a noc třeba s pomocí svých věcí, jako třeba kapsle s ochranným štítem, nebo si poradila jinak...prostě jestli přežila noc, tak ji najde. Jestli to bude za hodinu, nebo dvě to už je jedno. A je navíc ozbrojená. Ale hlavně neví, jestli to zvládne sám. Potřebuje k tomu ostatní a stačí jim připomenout, co pro ně udělala. I když jeho nervy byly na pochodu, snažil se přesvědčit sám sebe, aby se uklidnil. Zná to tu. Když je krize, tak člověk utíká celý den a někdy i noc a chce jen přežít. A nechá za sebou celý tábor a někdy i to důležité co je v něm. A je rád, že zachránil holý život, když se dostane do dalšího tábora.

    ,,Musím ji najít! Kdo jde se mnou?" Rail se rozhlédl po ostatních.

    ,,Jdem všichni. Teda skoro všichni. Je nás jen pět. Takže jeden musí hlídat tábor. Máme tu dost cenných věcí. Nestačili jsme zdaleka vše co jste ukořistili tam zezdola přetransportovat do bezpečí. Naše možnosti jsou přece jen pořád omezené. Takže Kiri?" Tom se zadíval do jeho očí, ,,Zvládneš to?"

    ,,Ano, jistě, budu se snažit. Kdy vás mám čekat?"

    ,,Doufám, že do večera budem zpátky. Kdyby ne, tak víš, co máš dělat?"

    ,,Jasně, počkat dva dny. Pak sbalit to nejdůležitější, ostatní zajistit. Sbalit tábor i na oko. A pak s tím nejcennějším se snažit dostat do dalšího tábora, nebo na naši základnu. A v případě ohrožení zničit vše důležité, pokud to půjde..."

     Tom poplácal po rameni Kiriho, ,,Dobře, moc dobře…“

     Rail se rozhlédl po ostatních, ,,Tak fajn, vyrazíme!" 

                                            -----------------------------------------------------