Naše srdce

Přikládal jsi mi k ústum prst.

Říkal jsi: ,,Buď tiše."

Člověk mohl slyšet kytkty růst,

když vztoupil do naší říše.

Lesklá vodní hladina,

se třpytila na obzoru.

Odpočítavala se jedna hodina,

kdy mohli jsme být spolu.

Naše chvíle ticha,

co trávili jsme spolu.

Neslyšela nás ani lípa,

pod níž jsme téměř zapomněli dýchat.

Jen srdce byla nám,

téměř na poplach.

Možná ta nás povzbudila.

Nebo - Láska, touha, odvaha a strach.

Naše city nás prozradily,

bezeslov lidém řvaly do uší.

Už pro sebe nemůžeme najít chvíli.

Nebo někdo něco vytuší.

Houslisto....