Káva

Pívám teď jen jednu kávu denně. Pokaždé se na ni těším jako morfinista Fenek na svou dávku. Vždy napjaté je rozhodování, kdy si šálek dám, zda dopoledne nebo odpoledne. V podstatě kávou půlím den: je čas před kávou a po kávě. Je čas chuti a čas vychutnávání.

Káva o sobě je vícerozmětný požitek: krásně voní i chutná, krásně i vypadá, když má správně tmavou a hustou pěnu. To nejdůležitější je ale kofein. První chvíle, kdy proniká do krve a zaplaví mozek, na raz dva tři údery srdce.

Teď už je jedno, kde je káva pita. Čelem do pařížské ulice nebo v přítmí kavárny. Kávu by však vždy měla přinášet příjemná polodívka položena: Karel Sýs napsal, že vrcholem blaha je, když si objedná kafe s mlékem a servírka mu přinese nahý prs v šálku. Pravý milovník kávy, podobně jako morfinista Fenek, doufá, že mu přinesou silnou a chutnou kávu, a on si pak bude moci představovat krásnou servírku s nahým prsem v šálku. Alespoň do doby, než se ztratí v horizontu kavárenského bezčasí všechen kouř nápoje.