Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senesouvislá a nelichotivá esej o moderních ženách a světě
Autor
vindal drámo
cestou do práce jsem v tramvaji koukal po ženách a viděl jsem vesměs ženy jako zbědovaný psice, tvrdý - jakoby z laminátu, žádná krev, ženy bez boků, ženy kterýma by žádný skvělý dítě neprolezlo, ženy bez kouzla, ženy kterejm nezbývá než bejt hubený, moderní píči, ženy bez ksichtu, ženy hřadující na sedadlech jako slepice, ženy abstinetky, ženy co choděj do fitka a bojí se bojí se.. Ženy bez jména, všechny stejný, a s absencí upřímnýho stisku. A co mě dodělalo, bylo jejich neuvěřitelný sebevědomí - jak ty kundy se kolem rozhlížely, z pod svejch umělejch brv - jako by sežraly šalamounovo hovno - ach. Ženy s absencí všeho ženského, vyjma marnivosti, kterou si dodávaly na hodnotě, byly míň než zboží v ostudně průhledným obalu. A nevěděly o tom. Starý báby s rtěnkou na lících byly hezčí, i ta paní blijící před kostelem sv. antonína byla hezčí... Hrozně tvrdej svět, totální deziluze, nejčernější vize filozofů devatenáctýho století působí téměř idylicky, proti tomu co se děje teď -- Plná tramvaj, zalykavá tíseň, duchovní smrad, prázdná tramvaj, svět zapáchá jako dech prehistorický obludy, všechny hrůzy a necitelnost se nám vrací stokrát, kristus prodává párky v rohlíku, pandemie debility přeskakuje kontinety. Tak velký rozčarování, že by porazilo starýho naivu Atlase. Umělci ve stoce, anebo v Mánesu, první zdeptaný estabilishmentem, rezignovaní, melancholičtí a slabí. Druzí, ti chytřejší, mrtví pod diktátem vkusu nějakého topsalessupervisermanagera. A všichni se navzájem nenávidí a nikdo nikoho nepochválí.. Do hajzlu, všichni jsou nažraní a spokojení --- Takže co? maník co nastoupí do metra s kulometem a pokropí ten ksindl je taky mimo, ale přeci blíž pravdě.. A já? já tu čekám až se to provalí a vyleje ven v celý nahotě, čekám tu se surfem v podpaží abych naskočil na tu apokalyptickou vlnu a dojel do nirvány růžolící a veselej, taky sedám k noťáku a rozháním se slovy jako mačetou --- a miluju nebe jako je tohle: neblaze modrý, s rotujícím tornádem nad obzorem.