Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSložila jsem pro Vás Bobříka odvahy
Autor
zolli
Promiň, TEPRVE dnes mi to došlo…. A vlastně promiňte…teprve dnes mi dochází… Není to báseň je to veršované poděkování!! Tak to tak také, prosím, čtěte.
Když čítala jsem za mlada
Knížky pana Fóglara
Na Bobří hrázi hrála kytara.
Dnes mi ta hráz, zdá se, chybí
a život naplnily chyby .
Když čítala jsem za mlada
Knížky pana Fóglara
(často až do rána…)
byly plné ideálů
jenže potom, do reálu
otiskly se lidské pěsti,
jako by ulétlo štěstí.
Dnes zas jsem na té hrázi
a život se mnou divně hází.
Však u té vody, jen tak tiše,
Zjišťuji, že někdo píše!
Po vodě v krásné kocábce
připluly pro mne na bárce
slůvka plná jemných citů.
Říkám štěstí…„Přeci jsi tu?“
Že zvrhlo se pár kajaků,
že napršelo ze mraků?
No co na tom, tak ať!
A ty SMUTKU se už ztrať!
Dnes, za Bobříky
chci napsat díky.
Díky za barev duhu.
Věř přišla mi k duhu.
Díky za vlaštovičky
přilétly ke mne se psaníčky
i za jasmínový svitek
psaný rukou milých dítek.
Dík za vojáčka, za kuličku
Těšily mne na chviličku.
Hřály jako kamínka.
Rozehřála je vzpomínka…
Díky za Tvé srdce z dálky
nepovedu už s Tebou války…
Nebulím už nad chanukou,
život přeci není mukou.
Jsi mé tiché dobré dítě
dál miluji Tě v skrytě.
Díky za Tvé „prasečí“ plky.
Oba víme jsou to frky…
Díky za Tvé časté PÍP,
Říkáš mi tím: „Bude líp.“
Díky za Tvé volání.
Denně mi lítost zahání.
Tobě dělá díry do kapes,
Ale vím, život není pes.
Štěká, vyje, kouše,
Neublíží však ani mouše.
Díky za Tvé básně v „compu“,
nosí sebou světa pompu.
Jak Tvoje zvláštní aura muže.
Kde kdo Ti laje, ale nuže…
Pro mne máš srdce na dlani
Miluji Tvé nadání!
Díky i za ticho z Astrálu.
Zmrzlina čeká na mne v poháru.
Slízáme ji spolu časem…
až pojedu za Tvým hlasem.
Batůžek poneseš mi na zádech.
Nebudu mít na rtech vzdech!
Díky vymítačko děsů.
Hlavu hrdě vzhůru nesu…
Mám pírko sojky pro Tebe
Modří vylétá do nebe.
Díky ženo,
pro mne krátce rozednělá.
Tvá něha mne rozezněla.
Skropená Tvou slzí,
že neznám Tě, mě mrzí…
Hlavně DÍKY za sen z moře.
Odplavil mé hoře!
Byť zůstalo by jenom u snu,
dnes zas jednou v klidu usnu.
DÍKY Oldo, jsi všeho duší.
Ač to málo kdo tuší…
Všem Vám dnes říkám vděčně
zůstáváte se mnou věčně.
I Vy, jímž dnes mé verše mlčí.
Snad o to tady trochu „frčí“.
Jste přátelé v těžké chvíli
novou odvahu jste mi vlili.