Bílá stěna

    Povaluji se na posteli a zírám na bílou zeď. Jako stovky nebo spíš tisíce lidí civí na bílé plátno, než se konečně zhasne a promítačka je nakrmí nějakou tou americkou baštou.

                           ***

    Čekám až přijde, až sestoupí z bílé stěny a ovine mé myšlenky, tak dokonale, aby ani jediná neunikla nepoznamenaná. Nerozdrcená pisálkovským hroznýšem královským, můzou.

                           ***

    Přemýšlím jestli seskočí podobna divoké pumě, zatne své hrozivé drápy a roztrhá mou duši i mysl do jejichž odkapávající krve namočí svůj brk?

    Nebo snad tryskem ženoucí se stádo divokých koní vpíše svými kopyty svůj příběh do mého nitra?

    Či se připlíží jako vrah a v mžiku mi prořízne hrdlo a v chrapotu a sípění umírajícího zazní, jak nalézt ztracený poklad?

                           ***

    Ale co když zůstane bílou, pouhým kontrastem k temnotě ve mě?

                           ***

    Nebo prostě jen bílou?