Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seD, dorůstá
11. 08. 2008
4
3
1525
Autor
smokrew_b8ie
měsíc je zase ten můj, krvavý,
a na nádraží vagony vržou.
Plamínek zhasne v kaluži, po mokrém hadru, jak ve svěcené vodě.
Až sem, ke mě nahoru, se dostanou, jen ti nejmenší mravenci.
Někdo vedle otevřel dveře.
Všecky moje malé, jednoduché radosti
Jakoby nikdo už nechtěl poslouchat, Jakoby už nebylo komu věřit.
Účtenka číslo 65, je opravdová událost.
vítr až k zalknutí
zatnuté zuby
o něco jde
ona má mandlové oči a její máma je obrovská, růžová
kouká, co kde lítá, dokud je čas.
Tak dvakrát, prosím.
S ponořeným nosem, úsměv na půl úsměvu v bílé pěně.
CTRL+C, CTRL+V
Ptám se Pouštěče draků, jak mě jednu nazvali
V dlani jedné ruky zub, v druhé příbor
A kape už jen ze stromů, na nějaké vernisáži