čas! /piští a vubec to podkresluje všemi těmi zvuky/

snášet to

jasná chvilka
- kdy se všechno děje tak nějak samozřejmě
né hbitě, ale prostě elegantně

/jako bych si někde přečetl a pak ti řekl:
--- že jen pochybnosti živí tu víru/

zkusme vtáhnout břicha, skrčit se a plazit mezerou 
nepatrnou a proměnlivou

jako závrať
někdy
v nás uvnitř

když na jiném místě za jiných okolností
děláme ty velkomyslné

kroky, kroky, kroky...




umlčel se

samota je snad přitažlivější ---
ale k ničemu

on myslel takto:

- mluví
a stěny nejsou schopny absorbovat
brání se, prostor se plní

byla by to otázka svědomí
nechat to tak a odejít

jsou tací, kteří přijdou a nechají si ublížit




nejlepší jsou záhyby /podpažní a podkolenní jamky, uši, zadek.../

jsi sama
v ústech převalená patrona
a čteš si jeho deník
jen z čepic, triček, botníku
vymyšlíš si

                                                  ---
                                                 vzdá to kra mezi
                                                starými plynovými vařiči/?/
                                                a plamen dá snad
                                                závit
                                                značka na klíči/?/
                                               dá se spolknout nora? teplo, listí, srst?
                                               a nasytí jeden druhého a když se řízne
                                               a přiloží/?/
                                               a co když sám zůstal
                                               přischnutý na noži/?/ 
                                                ---

jsi sama
se sebou prolhaná
a spokojená
teda - tohle by si ovšem pomyslel ON
takové hry z pověrčivosti odmítá
třese se a drolí jak rozměklé dřevo
a někdy zapomene
napíná svaly, funí, šroubuje
šroubuje, šroubuje usilovně
a vypráví:


-
tady nejde o deník, i když by to bylo velice působivé
z "psaného" mám závrať
kdekoliv, kde drhne písek pod botou
zkrátka - beru si všechny ty náležitosti, ty kusy kulis
v tomto případě například kapli, kus mostu, kočárek
- beru si je jako rukojmí
pevné body - ale stejně takové...
snad jako hůl pro slepce
protože tak nesměřuji k poznání, ale nechávám je se přibližovat - samovolně
vidíš, zase jsem podlehl
to není moje prohra
a už vůbec to není tvoje věc
-



jsi sama
nebo s ním/?/

víš co - zarazil by se a řekl:
                   nedovol mi víc než
                   ještě něco vypít
                   přiložit ti pod hlavu
                   a na chvilku se flákat po těch tvých záhybech

chtěl by víc, ale ví
co se sluší
nebo spíš, že tohle
bude jednodušší