NAIRA část 11.:Probuzení se Sarí...

Probuzení se Sarí.

    ,,Bože! Kde to jsem? Jo, jo už vím. Už vím. A co ty tady? No, počkej, pusť. No tak," Naira se nevzbudila právě dobře. Snažila se rozumně zdůvodnit, co tu dělá. Na to po chvíli přišla. Ovšem bez nadšení.

   ,,No tak pustíš mně!" vrtěla hlavou, ,,Co ty jseš za zvíře? Od kdy se divoký zvíře tulí k člověku?" Když jí odsouvala chlupaté packy ze svého spacáku, musela se usmát. Opravdu je to neuvěřitelné, ale to mládě asi spalo skoro celou noc s ní.

     Rozhlížela se po jeskyni. Hluboce si oddychla, když jí došlo, že se rodinka, kotěte' nevrátila.

I když to by určitě zjistila dřív. Ale co to kotě? Asi na něj zapomněli. Jak se tak na něj dívá a vzpomíná, jak vypadali ti ostatní, že by ho tu nechali jako nejmladší, nejslabší.

     Asi ano. Když si vybaví ty ostatní ze skupiny či tlupy, těžko říct jak nazývat ve zdejším světě zvířata, která jsou pohromadě. Nikdo neví, jaká tu platí pravidla. Nemají nic zmapovaného. Myslí ti dole. Dali jí hrozně málo informací. Napřed si myslela, že to přehnali. Zavalili ji takovou spoustou informací, že tehdy myslela, že to nestráví. Teď jí to připadalo, že jí neposkytli ty nejdůležitější. Možná ty informace neměli. Odkud by je měli. Vždyť se nikdo nevrátil. Aspoň tvrdili, že se nikdo nevrátil. A možná, jestli se někdo přece jen vrátil, tak kde asi skončil? Nějak jim už nevěří. A bůh ví, co udělali s jejich záznamy. V některých oblastech byli ,dokonalí' , aspoň si to mysleli, ale tady selhali. A nepřiznali to! Nechtěli! Hlavně, že ji zavalili spoustou papírů…

    Našla něco k snídani. Musela se opět podělit. Zásob sice nemá zrovna na rozdávání, ale když se podívá do těch žadonících kočičích očí, prostě nemůže jinak. Že by měla slabost pro kočky?

    Zatím se uskromní a Rail nemůže být daleko. Přístroje sice nefungují, ale ona cítí, že je blízko. Přijde pro ni. Určitě přijde!

    Posilníc se trochou jídla a léky, opatrně se vydala z jeskyně s nastraženým sluchem. S rukou lehce položenou na pouzdru zbraně, nucena přimhouřit oči před ranním sluníčkem, vykoukla z jeskyně. Propátrala zrakem okolí. Zdá se, že všude je klid. Ale zdání může klamat. Už nemůže být tak v pohodě. Nebo spoléhat na Raila. Jestli chce přežít, musí být ostražitá na každém kroku. Kdyby tak mohla dát nějak vědět Railovi, že je na živu a kde?

    Zamyšlená, se v prvé chvíli lekla. ,, Ach jo. Vyděsila jsi mně. To mi nemůžeš dělat," domlouvala kotěti, jako by jí snad mělo rozumět. Malá šelma, samice, jak včera zjistila, se jí otírala o nohu a dožadovala se pozornosti. ,,Co s tebou? Kde máš svoji rodinu? Možná tě tu nechali, nebo na tebe zapomněli," Naira si dřepla k ní.

     Mládě se začalo otírat o její tvář a příst ,,No co s tebou uděláme. Pro začátek ti dám jméno. Co ty na to?" vzala chlupatou hlavu s velkýma žlutýma očima do dlaní, ,,Co třeba Sarí? Líbí se ti to? Co?"

    ,,Rrrrmiau rrr..." vypadalo to jako souhlas. Jestli se dá za něj považovat předení a mňoukání.

    ,,No dobře jsem tu s tebou. A jestli tě tvá rodina opustila, tak můžeš být zatím se mnou jo?"

Malá Sarí se začala lísat ke své nově získané ochranitelce, jakoby snad rozuměla jejím slovům.

     ,,Tak pojď. Půjdem se podívat co je kolem."

    Jindy by to bylo nádherné přírodní zákoutí.  Vodopád, který jakoby padal z nebes, se odrážel o nespočet kamenů a balvanů, které tvořili hlubokou sráz zpevněnou mnoha mohutnými stromy, dopadajíc  v kouzelné, průzračné  jezero a pokračujíc v říčku a pak řeku, pozvolně si razíc cestu obnovenou přírodou.

      Když si vzpomene na záběry po válce a i pak po letech  a desetiletích a ani neví po jak dlouhé době pořízenou dokumentaci ... Bylo jí úzko. Co dokázalo lidstvo, na to vůbec nemůžem být pyšní. Můžem být rádi, že byli tací, kteří nás uvrhli pod zem a drželi nás tam několik generací. Nechali přírodu, aby si poradila sama. Ještě že se tak rozhodli. Udělali dobře. Moc dobře.

    Moc jsem se zamyslela. Nevím co mám dělat? Mám počkat na Raila? Myslíš, že se pro mě vrátí sem? Nebo se mám vydat na vlastní pěst? Dřepěla u Sarí, která předla. Naira si pomyslela, že je to prostě neuvěřitelné, že si povídá a ptá se mláděte šelmy, co má vlastně dělat? Uvažuj rozumně, říkala si. Ví, kam jsi spadla. A jestli předpokládá, že jsi na živu, tak tě bude hledat někde tady. Takže bude lepší tu zůstat. Jinou možnost nevidím. Po té co selhala ostatní technika. Nemůže mně hledat přece jinde. Naira na chvíli začínala propadat panice. Na chvíli. Naštěstí se dokáže ovládat. To vydrží. Vydrží, jen když pro ni někdo přijde. Nutné zásoby má. A teď má navíc Sarí. Nějakou dobu přežije. Musí. Už kvůli Railovi .

    Dlouho jí to nevydrželo. Nedokázala jen tak nečině sedět a čekat. Změnila rozhodnutí. Propátrá okolí a zjistí jaké má eventuelně možnosti, kdyby se nikdo neobjevil a kudy se může vydat dál kdyby… ..no, vlastně ani nechtěla přemýšlet nad žádným kdyby… ale pro začátek nebude na škodu, když se prostě aspoň jen tak porozhlédne. Ať si to zdůvodní jakkoli, jen když nebude jen sedět a zírat do okolí. A navíc tu má Sarí. Novou přítelkyni, zdá se, která se od ní nemíní hnout.    

    Propátrajíc zrakem okolí se vydala pomalu dál. Nešlo jí to zrovna nejlíp. Jednu nohu tahala za sebou a po té co si naložila na sebe nejdůležitější zavazadla, připadali jí strašně těžké. Ale musí to vydržet. Bez toho nejdůležitějšího se nemůže pohnout dál. Musí tu zanechat zprávu, kdyby se třeba nevrátila, jak má v plánu, musí jim dát vědět a hlavně Railovi, aby věděl kde ji hledat, kdyby se nestihla vrátit, jestli se chce opravdu pohnout dál. Dál? Kam vlastně?

                                            -------------------------------------------------