Dva krajíce pod ošatkou nebe

 

…Bůh je nejspíš žena ….

 

ostřeji v tomhle čase

kradou se špičky nožům

žádné pak ~ nekoná se

 

cestou z plev

chodníkem z píce

údolím mlhy stáčené

zvolna se koulejí

~ jakési dvě babky

/vřesový čas pod šatkou/

a v rukách dva krajíce

zlatý vlas polem za sebou

jak závoj ponad tichošlápky

jen rychle ukousnout kus

měď  načepovat do sklenice

a kdesi v zrnech kukuřice

najít zas míň než víc

srdce ~ zvon

a já jdu

a někde ve mně On

/kráčíme za traktorem/

dým z bramborových natí

štiplavou pusu vrátí

oběma na líce

mám střevíce

pak ještě letní šaty

/jak bych sem ani nepatřila/

a On si ve mně mourovatý

jak kotě toulavé

~ tam kdesi z ulice

prostírá kousky všehomíra