XXII

Zvířata dávno spí
a hudební nástroje visí na stromě
Ani já se dnes neprobudím
chce to jenom čas
a příjmout tě se svojí vlastní slabostí
a příjmout tě jako sama sebe
Zvířata spí
nástroje mlčí

Ovce již spí
já vložím se ti do rukou
a budu čekat
na malou
i na velkou arkánu

(to je to co je vzduch
plné napětí  ozón
voní a při zemi
dusí  plazí
to co je vzduch mělo by vonět
a dech se nezkrátí ani o hodinu
srdce tluče
a napjatá kůže oblečená čeká
v kůži jimových kalhot
jitří vzduch
jitří a vidění
mám rozmlžené
toto je mlha
ke které nemám žádný důvod
smršťuje se v kůži jima
trapná ironie
a katarze až do dna zetlela
kéž by plané automatické básně
kdo ví kde je jim konec
jako regrese americké dálnice
ozón při zemi
plazí se po smíchu mi není
a poprve si říkám
kde netepe psychologie
žije básník
a v rukou svírá
déšť protože
na deštnících se létá)

a nádech druhý už se zase o slovo hlásí

A měsíc je rudej
jako tvoje spánky
vplujeme si vstříc
a další ztráty
už nás nezajímaj

Měsíc je rudej
bohem války
uvnitř dlaně a mraky
které už se neosedlaj
a neotevřou

štěstí se dvojí
a velká arkána není
v písmo vybledlé
si čístá soukromá léčba

Velká arkána
ze dna se ozývá
a co chceš slyšet?
takový máš svět
jaký si žiješ
jaký si uděláš

Žádná menší pravda není

---