Podvečer

V tu chvíli je mi velmi těžko .....

Je srpnový podvečer,
 
a tušení přicházející noci,
má mě zcela ve své moci.

Je mi teskno,

slunce zapadá,
obzor barví se krví,
smuteční vrba pod mými okny,
sklání své větve k zemi
a větřík povívá listy v keři,
pod nímž,
čerstvě pokosená tráva,
omamně voní

to je ta chvíle,
kdy samota bolí,

to je ta chvíle,
kdy lidé jsou spolu,
kdy muž bere ženu kolem ramen,
ona sklání k němu hlavu,
a oba vítají lásku,
která je v tu chvíli,
jako očistný pramen

ptám se tiše "kde jsi,
TY,
jež pohladil bys moji paži,
vzal mne kolem ramen
a dal mi poznat,
že srdce mé
ještě není kámen?"

Odpověď však neslyším.
Vím, že ptám se marně!

---