PARALELNÍ SVĚT-57

Část padesátá sedmá

Major Karel Pokorný si prohrábl vlasy a zachmuřeně hleděl na obrazovku monitoru ve vnitřku otevřeného kufříku. Na ní viděl motorku s četníkem, který zastavil na silnici u místa, kde ve voze seděli dva němečtí důstojníci, které Pokorný střelil uspávacími střelami. A do automobilu je posadil tak, aby to vypadalo, že odpočívají.

„Co se děje?“ zeptal se nadporučík Mirek Vincent.

„Je zle. Četník na motorce je u toho mercedesu, ve kterým jsou ti dva němečtí oficíři,“ řekl major.

„ No nazdar, to je průšvih!“
„To je. Už došel k autu a teď je oslovuje,“ pronesl Pokorný, jenž na dálku joystickem ovládal mini letadélko s mikro kamerou. To létalo obklopené ochrannou clonou proti spatření vysoko nad krajinou.

„A je překvapenej, že je nedokáže probudit. S jedním teď trochu zatřásl a tváří se naprosto nechápavě. Podívejte se,“ řekl major a natočil kufřík.

„Vidím, právě otevřel překvapením ústa. Pořád zřejmě nechápe, proč voni spí a nejdou vzbudit,“ mínil nadporučík.

„S velkou pravděpodobností se rozjede rovnou do tý vesnice, kde je ta četnická stanice. A tam dostane další šok, až tam najde svý koledy ležet uspaný,“ řekl Pokorný.

„Chodí kolem auta naprosto bezradně a teď nasednul na motorku. Rozjel se velkou rychlostí po silnici a míří k místu, kde se zřítil ten náklaďák. Hrome, zahnul na lesní cestu a projede kolem nás!“ vyhrkl Vincent.

„Střelím po něm a uspím ho!“ mínil major.

„Počkejte, pane majore, po lesní cestě jde několik lidí a za chvíli projdou kolem nás.“
„Sakra. Nesmí nás vobjevit,“ řekl Pokorný a oba se přikrčili za porostem, za kterým stál nákladní vůz. Za okamžik uslyšeli hluk motorky a ta záhy projela po lesní cestě. Oba jí viděli na obrazovce monitoru, na níž také spatřili skupinu lidí, která kráčela jen několik metrů od nich. Díky hustému porostu je ani náklaďák nebylo vidět.

„Je to dobrý. Jdou dál. Ten četník už určitě dojel k četnický stanici,“ mínil major a začal pohybovat joystickem. Záhy na obrazovce uviděl postavu v četnické uniformě, která se rozeběhla přes zahrádku ke vchodu do budovy. A protože Pokorný přepnul snímání mikro kamery na rentgenové, tak spatřil, jak četník zůstal užasle stát, když uviděl ležet své kolegy na podlaze v místnosti.

„Myslím, že je teď hodně v šoku,“ zkonstatoval major, přičemž sledoval, jak se četník postupně shýbl nad každým tělem.

„A teď bude žhavit telefonní linky,“ řekl Pokorný a rychle začal pohybovat joystickem, načež se na obrazovce objevila jdoucí skupina vesničanů.

„Je to dobrý. Ti z tý vesnice jdou po silnici úplně na opačnou stranu, než pojedeme my. Musíme rychle ty bedny dostat z toho potoka. Brzo se to tady bude hemžit četníkama a vojákama,“ pronesl major.

„Musím taky dojít pro naše auto. Stále se vznáší v ochranný cloně nad silnicí,“ řekl nadporučík.

„To auto tam ještě vydrží stát dlouho. Teď dojedeme na silnici a vytáhneme konečně ty bedny,“ mínil Pokorný. A záhy nákladní vůz nastartoval a ten se velkou rychlostí rozjel po lesní cestě k silnici.

KONEC PADESÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI

---