KDYŽ SE TOČÍ GROTESKOVÁ SCÉNKA-2

Patrik upřeně hleděl na malou obrazovku kamery a po chvíli řekl.
„Připravte se, akcéé!“
Za okamžik ke sloupu došel Lukáš s Davidem, kteří měli na sobě staré šaty a v ruce drželi stočené plakáty a kbelík s lepidlem.
„Stop!“ vyhrkl náhle Patrik.
„Co jsme si říkali? Musíte k tomu sloupu přicházet vyjukaně, protože jdete lepit ty plakáty načerno. Tak znovu!“ pronesl Patrik.
„Tři, dva, jedna, akcéé!“ vyhrkl a oba dva se ke sloupu začali přibližovat váhavým krokem, přičemž se rozhlíželi kolem sebe. Lukáš poté začal obcházet sloup a David také, ale z opačné strany. A oba se záhy před ním srazili.
„Jau! To bolelo!“ vyhrkl Lukáš.
„Mě taky!“ zkonstatoval David, který se držel za nos.
„A teď začněte vylepovat plakáty!“ řekl jim Patrik. Lukáš vzal z kbelíku velkou štětku a začal natírat bok sloupu. Přitom kolem sebe cákal a David se kryl za roztáhnutý plakát, přičemž klopýtl o kbelík a spadl na zem.
„Bezva, jen tak dál!“ ozval se Patrik. Mezitím Lukáš uchopil do rukou plakát a ten dal na povrch sloupu. Poté se shýbnul pro štětku, ale plakát se sroloval a dopadl na něho. David k němu přiskočil a vzal plakát do rukou, ale k jeho překvapení mu zůstaly dlaně přilepené na něm.
„Krucinál!“ vyhrkl vzápětí naštvaně.
„Hele, to se povedlo! Pokračujte!“ vyhrkl nadšeně Patrik.
„Ty vole, já se nemůžu vodlepit!“ pronesl David.
„Ježišmarja, vždyť si mi ho přilepil ke kalhotám!“ řekl Lukáš.
„Von se přilepil sám!“ mínil David a zuřivě začal rukama pohybovat. Ale jeho snaha o zbavení se plakátu byla neúspěšná.
„Co blbneš! Vždyť mi roztrhneš kalhoty!“ vyhrkl Lukáš, jemuž se vzápětí také dlaně přilepily k plakátu.
„To je skvělý, to nemá chybu!“ pronesl rozesmátě Patrik.
„Hele, už to nefilmuj. My jsme se fakt přilepili!“ řekl mu Lukáš.
„Tak kdy mám vběhnout na scénu?“ zvolal tázavě Petr, který stál na schodech ve staré uniformě strážníka.
„Ještě se chvíli přetahujte, to bude dokonalá groteska!“ vyzval je Patrik.
„Co to tam vyvádíte?“ zeptal se opět nahlas Petr a přitom seběhl schodiště. A když se zadíval na Davida s Lukášem, tak se rozchechtal na celé kolo.
„Jak se vám to povedlo?“ zeptal se rozesmátě.
„Neptej se a pojď nám pomoct!“ řekl mu David.
„No dobře,“ pronesl on a přistoupil k nim. A za okamžik trhal plakát na kusy, jenže i jemu záhy zůstaly jeho části na rukách.
„Krucinál, co je to za lepidlo!“ vyhrkl naštvaně.
„To lepidlo jsem vyrobil já,“ řekl Lukáš.
„To je nějaký super lepící lepidlo, ne!“ pronesl rozčíleně Petr, který omylem šlápnul do kbelíku s oním lepidlem. Rychle namočenou botu a spodní část nohavice vytáhl, ale tou za okamžik zavadil o na zemi polosvinutý plakát. A ten se mu přilepil k botě a nohavici.
„Do prde..!“ to snad né!“ vyhrkl Petr a vší silou se snažil plakát strhnout. Ke svému zděšení se mu však přilepil k noze a levou dlaň nemohl od ní odtrhnout.
„Na vás je teda pohled! Budu vás muset zachránit!“ zkonstatoval Patrik a přišel k nadávající trojici. I jemu záhy zůstaly na rukách kusy plakátu, načež se mu dlaně přilepily k jeho obleku. Stále běžící kamera snímala čtveřici všelijak kroutících se a nadávajících chlapců, z nichž jeden dovrávoral ke kameře. A po zmatených záběrech zachytila na zemi ležící kamera, jak čtyři postavy skočily do řeky.

KONEC