Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seImprese
Autor
zákeš
Imprese (2007)
Přenádherná horská cestička, krahujec ve výšce poletuje,
zpívá si, vůbec nenaříká, hudbou kotlin je malý pramen,
pozvedneš osamělý kámen a hodíš jej do studánky pro
štěstí, zatímco písek pod nohama ti obyčejnou plochu
osvětlí.
Ona má oči jako motýlky, vlasy jako vodopád, svítí
poutníkovi na cestu ve tmě, představuje maják na moři;
moje srdce náhle zahoří, ale strach sejme ze mne
všechnu rozvahu a já se ani nezeptám: „Slečno, kolik
je prosím Vás hodin?“ su ustaranej a ustrašenej
melancholik.
Taková kráska: dva prameny černých vlasů jí
sahají až k pasu, štíhlá postava, pěkné vyložení,
sympatické hnědé oči, snad úsměv, tím by mohla
svoji tvář zkrášlit….
Kolem plují hory jako z marcipánu,
stříbrné vrcholy pravdy, letní lety jako
z omalovánek, snivé laně, dekadentní štětce
malířů jednou ztvární tuto rozmanitost,
oči místních pilířů znásobují hexagon
rozvášněných cimbuří hradů, malebné
věže kostelů se dívají dolů na lidský
úděl; samonosné medovinové výpary
obchvacují akordy barré na kytaře
pěšinek a úžlabin městského klidu;
prstýnek, plamínek a u táboráku
vyřčená slova „Miluji tě“, která časem
ustoupí nenadálé marnivosti, na
koncertě slyšený megahit, jenž se
stane tvojí písní,
co si druhý den
donekonečna
zpíváš a omíláš až
do úmoru.
Vlasy lítých vlasatic ti zatemní nebe,
nepoznáš druhé, ani sebe; projdeš štolů
až dolů a za pomoci a přispění alkoholu
objevíš nový svět, který ti ostatní budou
závidět.
Skleněný déšť a cesta z olova, jablečné
ovzduší a motýlci v očích, přiťáplá smršť,
papírové pohoří s celofánovým větrem,
hadrové moře, sklíčení a hoře, radost
v úplňku, prosluněné obočí, tympánová opera,
příšera z jezera, údery kladívek, pohledy
a uzardění dívek, Venušina plnost a zjevná
Vánoční radost; slzy z krápníků, blesk,
předvoj zániku, promoklá pěšina v lese,
tvojí milence pošťák dopis nese –
Zbarvení duhy signalizuje, že
příbuznost se pstruhy je skutečná, málo
podobní jsme archeopteryxovi, otep lásky,
cizokrajné krásky, zubatý meloun
a vosa se pere se včelou, mamutí
podvozek superbiku, protknutý bílou
šelmou v kožené bundě; výrazem
nicotné nadutosti se pyšní každý
novodobý šlechtic, uspáváme svoje děti
příběhem o Terminátorovi, který se
jeví pro ně nevhodným.
Tož takhle se točí svět, mohl
by pobrat trochu víc krásy, neboť
v bazilice se dovoláváme věčné
spásy; kdyby šlo o to, že věci by se
staly tak, jak si lidé přejí, život
by byl šťastnější a vznešenější.