Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoubení zítřejšího deště
04. 09. 2008
0
0
2159
Autor
těša
I.
Mlčte
o pročekaných půlhodinách od podzimu do jara a dál
o rutině provázení duší
a azbestových košil aby nikdo
nepálil, protože někteří můžou
/problém trvá/
a kdykoli se následně otevře nebe
vypadne stejně jen několik kapek
vší silou zmítal jsem se proti
a toužil po klidu
jenže déšť dál nesmyslně proudil okapem
po řetězu do sudu a dál
do hrdel
II.
Ač si záměrně buduji image nikoho
ve chvílích, kdy vlastně ani nejsem
uléhám spočinout v mraveništi
a nerušen jsem s někým sám
přesto, když už v klidu ležím, jsem unaveně spokojen
ideál se v zítřku tříští
snění a naděje
uprostřed stromů a řezaných skříněk
snění v dešti a naděje zdobených truhel
v dnešním dešti zítřejší ornament
šumění lesa a tajemství síně
III.
Vyschlý tok věštíren, kovová svítání
mlžný chlad vstávání, snad budoucí –
že se snad svítání projednou vydaří
pak přijde soumrak a pak zase slunce
a tak dál na pořád: roubené chalupy
pastviny, lesy a červánky po noci
splněných odkazů vyřčených představ
a pak vstříc nejistotě dalšího dneška
což už jde ale mimo pohádku
ve které žili a neumřeli
a žijí dodnes
---
vím, jde to i bez nich a není to zlé
jenže ztrátou zbylých kladů
to když jsem dopil pivo a dojedl ovoce a čokoládu
zbývají zase jen přísliby o zítřku
a květy bodláků a trny růží
zvolna se srůstají, že už pak nevíš, co je co
a hvězdné nebe nade mnou a bílá místa na mapách
v přítomném chybění mlčí i Kant
není co říct