epitaf

začátek jinak

díky*

ty vole hej fakt beze srandy jedna z nejlepsich co sem kdy cetl, gogo!! ***

tenhle za to stál..

* děkuju Farte zůstanu z piety tichý p.s. zasraný myslivci..

Jo, ... Jmenovala se Elina, pouličák s rodokmenem Eleonora Von Ocasek prozradila mi Janina moje nejstarší když jsem se vrátil do samoty rodiny z ještě větší samoty pouště Kalahari Nikdy nespojila svůj život s domácími lidmi tak jako Já, ale cítili jsme je pořád vedle sebe … i na dálku … Divná láska a sounáležitost o které oni nevěděli jen my dva Bude to asi širokým srdcem kam patřily spolu s nimi rozloha, lesy, volnost moře, hory, pouště a touha, touha přejít ty kopce na obzoru kde život víří a točí se jako opilý sen barevný, okouzlující, strašný, absurdní … pravdivý …. Nikdy se nedovím co jí táhlo hlavou když utíkala, a vracela se pohublá, zkrvavená, aby zase zmizela a já ji v duchu pochoval a potom vzkřísil … Až jednou ji trefil brok z pušky nimroda co nestačil na lovnou zvěř rukou sráče v zelené kamizole s hliněným srdcem Nedala na sobě znát známky zranění, jen přestala žrát a začala slábnout aby za tři dny u veterináře bylo již příliš pozdě …. Když usínala, tak jsem v jejích očích uviděl to co cítím dnes i já, Jo, stálo to za to žít směle, protože životem se musí člověk umět odvážit a to bez ohledu na cenu … byť by to byla ta nejvyšší … *

dík lidi*

je v tom všechno Vindy a je to krásné. takhle umíš vyjadřovat emoce jenom ty :). no tipec*

ty jo! *

děkujeme

súcíTím*

Oskárkovi hold!! Tohle mu muselo v nebíčku udělat velkou radost **

pre hrdinu*

velice zajímavé, to podobensví v psovi.. ovšem popis tvé úvahy o sebemordu se mi nějak nepozdává.. jo a můj pes je už skoro slepý, takže se dokážu vžít dokonce i do slepého psa:D..(ještě ke všemu, když jsem zase pod vlivem..:)