Noční hovory

Kto som, odkiaľ prichádzam. Ach, akási som opuštěná, Aká som ja žena . . .

Nočné hovory. I

 

Kto som, odkiaľ prichádzam.

Ach, akási som opuštěná,

Aká som ja žena

         . . .

 

To jsou slova jedné básně kterým jsme se na střední škole smáli. Smáli a svět byl knoflíček, ale to bylo před osmy léty a od té doby se hodně věcí změnilo. Škola skončila a začal život, skutečný, bez rodičů a kapesného. Takový, ve kterém si vše musíte vybavit a zaplatit sami. První práce, zkušenosti, zážitky . . .

A dnes? Šťastně vdaná s úžasným manželem na kterého nedám dopustit

 

 

                                                             . . . ale . . .

 

Co nám ke štěstí schází je drobeček, úplně obyčejný, z lásky počatý o kterého jsem v desátém týdnu přišla.

Jsem šťastná, ale něco mi schází. Mám práci která mě baví a naplňuje, jsem relativně zdravá, mám manžela který mě miluje a pravidelný cyklus který se hlásí každý měsíc. Pomaly ale jistě přicházím k maniodepresy. Stačí vzpomenout že švagrová je těhotná a propláču celou noc s myšlenkou že si to nezaslouží a kéž by to neměla a stalo se jí to co mě, nejenom jí ale všem. Proč ONA může mít dítě a jé ne????? Co udělala lépe než já? Čím si to víc zasloužila?

Stále dokola ty samé otázky - bez odpovědi, bezesné přebděné noci plné zlých snů. Kde se stala chyba? Jak dlouho mám čekat než se splní můj sen a úplné rodině? Kolik krát ješte mám poslouchat chytré rady rodičů: „Oni už mají dítě a VY nic.“  

Kolik krát máme s manželem ještě brečet ?

Kolik ponížení ještě zažít?

A kolik trápení?

Jak hluboko až klesnout?

 

                                                                           . . .  Kto som, odkiaľ prichádzam.

                                                                                  Ach, akási som opustená,

                                                                                  Aká som ja žena ??? . . .

 

---