..depeše z hlubokého vesmíru..

po nocích procházet se po prstencích černých planet..

   chodidly drtit kamínky..          ta krev?  to se tak přeci někdy  stane..

      drahý pane    cítíte to?     s papírovými deštníky skákat do černých děr

        až za horizonty událostí   

        / ..trocha masa, trocha kostí,

         o štěstí a o sytosti pěl havran dívčím hlasem

        na palubě letadlové lodi ztracené v bouři,

 zatímco se jeho operační svaz pomalu ploužil  mou hvězdnou soustavou..

teď..  donekonečna plout      pod potrhanými vlajkami.

  cuchanými slunečními větry

a toho jsem se tehdy tolik bál..  že roztrhnou nás

na světelné dekády a kilometry a kilometry od sebe ..

jako souhvězdí bez ladu a skladu být rozházeni na nebe,

bezmocně  nechat se unášet prastarými proudy do opačných stran

vprostřed flotil skřípajících vraků a zpívajících vran..

sám, sám, sám..

¨              

/ když jsem byl ještě malý princ,

věřil jsem,  že dospět znamená třeba

                           zvát cizí slečny na sklenky a mít vždycky šest es v rukávu,

nebo umět si lehnout a ve vteřině  spát,

všechny domněnky  obrátil  někdo na hlavu

a na prahu dospělosti už se asi nesmí       ..bát se přestat bát..