S třískami v rukou

Jde o báseň, kterou jsem napsala koncem ledna 2008 a která mi po znovuobjevení nepřišla až tak špatná a nezveřejnitelná..

vezmi dlaněmi

trouchnivějící slzy

mé ranní přeslazené kávy

má víčka prodřená

zmuchlaným rozesněním

má tlející ústa

a smyj z nich

-včerejšek-

 

*                     *                     *

 

-je mi to tak líto-

třikrát se otočím

pod zšeřelými spánky

a zmizím v pavučinách

 

třikrát

utichneš

 

jako námraza na oknech

neroztávám /stále/

jen něhou

a steskem

mě rozluč

 

*                     *                     *

 

s očima

modrýma indigem

a klekáním

se uložím do škarpy

hned vedle bosých chodidel

blonďaté slečny

odnaproti

 

budu svítit

majákem bledých paží

skrz prašné mraky

pod její chodidla

-nezakopne-

 

jen možná

se lekne rozednění

a přešlápne

z mořských dálek

do mých objetí

 

*                     *                     *

 

však víte

je poutnicí

mých obnažených snů

a v kapsách ji cinkají

nakradené vzdechy

 

*                     *                     *

 

o posledním novoluní

jsem přibila zatykač

na rozbitou oblohu

 

ještě teď mám

-třísky-

v rozpitých dlaních

---