ZANÁŠENÍ

to ještě bylo strniště nízké, ne jako dnes

ty jo to chozeni bosky po strnisti je fakt umeni.-)) zvlaste po citlive pacicky.-))

Tam se žilo postaru, kluci měli povinnosti na dvoře, děvčata v kuchyni, strejda byl živitel a hlava rodiny. Ani teta nerotovala, dala na stůl mísy a ty pak kolovaly podle služebního ranku. Byli všichni strašně fajn :-) A naučili mne chodit bosky po strništi... ale to už je zase jiná vzpomínka :-))

cheche, strejda měl ve zvyku, když se rodina sešla u stolu, zavelet:"Nos na stůl!" Teta to brala vážně, moji bratranci ovšem taky byli zvyklí poslouchat na slovo... :-)) Asi (určitě!)jsi chtěl říct něco jiného, ale mně se vybavila tahle vzpomínka na prázdniny, když mi bylo deset :-))díky! */

:)*