Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejen deštěm prosycená bouřka...
Autor
naira
Deštěm prosycená bouřka…
Prší, konečně prší a prší
krásně mohutně se snáší déšť
z nebes z přeplněných mraků prchají
tisíce, ba miliony krůpějí vody
spěchají zachránit vysušenou zem
prahnoucí, toužící po vláze
i ty nejmenší kapičky se vetřely všude…
..každým i sebemíň pootevřeným oknem
oživily veškerý, nejen živoucí svět kolem
mnohem lépe se dýchá a přitom stačí tak málo
stačí jen zdánlivě běžný přírodní koloběh
a vnímavému člověku to někdy i zaráží dech…
… mám strašnou chuť vyběhnout ven
nechat se obejmout tou mokrou vláhou…
..nechat si ji prostoupit do těla
nabrat ji do úst jazykem, o patro ji ochutnat…
…vnímat průhledné kuličky na řasách
nechat je měnit tvar jak stékají po tváři
po krku do výstřihu a dál…
…zaklonit hlavu zavřít oči
dlaněmi stírat prosycené vodou spánky
a mačkat si vlny do nasátých vlasů
nechat si stékat proud po zádech
poslouchat odeznívající bouřky dech…
Svými dlouhými čarovnými prsty vymačkala
z naducaných nedočkavých mračen co mohla
vyždímala je nad zdejší suchou trpící krajinou
dodala spokojeně vláhu nejen hlíně, rostlinstvu…
… možná i některým, třeba i těm nejobyčejnějším lidem
s pořádným patřičným hlukem, jinak to totiž ani neumí
a nikdy neuměla
doprovázena jejími věrnými společníky
co s ní občas zbrázdí nekonečnou věčnou oblohou…
Jsou to jen její odlesky, závan z jejího temného pláště
jímž, když chce, tak jen párkrát mávne
a pokropí tak obzor oranžovými trhlinami
někdy i tak silně, že až po chvíli
až se rozmyslí každý z nich, že je jeho čas
ozvou se a i každý zvlášť
a s patřičně hlučným odrazem
co vrátí se jim, když udeří až na ni
na zem…
..zem vrátí jim to z přehledem
a zdaleka ne, se zlým úmyslem
ale toužebně očekává dál jejich běsnění
co dodá jejím dětem vláhu a uspokojení…