Romantika panelákového bytu

Cynicky se pousmál a poškrabal se na řitním otvoru, vyholeném skvostu uprostřed opálených svalů, na kterém bylo vidět, že už má přeci jen něco za sebou.

„Začíná se ti dělat hemoroid.“

„To snad ne!“

V dětském obličeji se postupně střídal pocit zoufalství se záchvěvy zmatené hysterie. Doběhl k zrcadlu a s hlavou mezi koleny pečlivě studoval svou řiť.

Nenapadlo mě nic jiného, než mu do ní strčit nohu od židle.

„Ty buzno! Nenasytná nadržená děvko! Víc, strč tam toho víc!“

Položil jsem židli tak, aby si na ni mohl nasedávat, začal mu kouřit krví nalitý penis a nasedl mu na něj. Trojitá erekce ve dvou lidech. Rozplýval jsem se blahem do momentu, kdy Imanovi prasknul hemoroid. Slízával jsem krev v okolí otvoru a dráždil si židlí zadek,

dokud se také nenatrhl.  Pustil se do lízání s úplně stejnou vášní jako já, rozpatlával mi rudou tekutinu po celých zádech, varlatech i penisu. Vystříkali jsme se jeden druhému do znetvořených otvorů a Iman začal točit joint.

„Jsme teplí, HIV pozitivní a teď máme i znetvořené zadnice.“

„Podal bys mi víno? Mám po tom šukání strašnou žízeň.“

„Seš úplná troska a zas myslíš jen na chlast?“

„Taky mi můžeš podat jointa, ty znetvořenej vire.“

Usmáli jsme se na sebe a začali se líbat. Bylo mi jasné na co myslí. Chtěl umřít jako kdokoli jiný v jeho situaci a mě se znovu chtělo stříkat. Měl jsem chuť na víno, jointa a extázi. Zapil jsem vínem piluli a promnul Imanovi předkožkou.

Souložit už jsme nemohli a extáze začínala zabírat.

„Odletíme.“

„Kam?“

„Někam, kde je hodně teplo... zatraceně moc teplo.“

„Podal bys mi noviny?“

„Včeras z nějaké posedlosti koupil Bulvár.“

„To je mi jedno.“

„Seš ožralej, zhulenej a chceš číst Bulvár?“

„Nechci ho číst.“

„Seš normální magor, fakt úchyl.“

„Já vím.“

Zvednul jsem se, došel pro noviny a cestou vzal ještě jednu židli. Nevadilo mi že Iman umře, bylo to jeho přání. Mě se ještě chtělo žít, i když mi bylo jasné, že najít pozitivní buznu jako je Iman už se mi asi nepovede. Nevadilo mi to, moje prdel v ten moment vypadal fakt strašně a do té doby, než se zahojí, už nemoc nejspíš skolí i mě. Zapálil jsem noviny a přiložil k nim obě židle.

Posadil jsem se vedle Imana a koukali jsme spolu do roztančených plamenů. Bylo nám teplo jako nikdy.

Oblékl jsem se, položil vedle Imana kanistr s benzínem a šel pryč. Pryč od všeho, bez čeho teď budu dožívat. Zadnice mě bolela jako nikdy a také jsem měl dost upito, spát se mi kvůli snědené extázi nechtělo, tak jsem ještě čekal, až z některého okna vyšlehnou plameny.

Nevyšlehly a o Imanovi jsem už nikdy neslyšel. Možná se upálil a možná snědl zbytek extází, které jsem u něho nechal. Zabilo by ho oboje, ale plameny mi přišly romantičtější. Pro romantické momenty jsem měl vždycky slabost.