+++++

Když myslíš. Zatímco slunce zahřeje brambory a jabka patrně přibližně stejně, tak vítr se bude ke kupce sena a k balíku slámy chovat jinak.

A jak bys si ho přál posílit?

To je jen tvůj pocit. Neberu ti ho, ale nesouhlasím. Co je na tom násilného?

Ale tohle je téma akademické. Možná jsi to viděl, ale jako bys ho do světa haiku přitáhl trochu násilím...

Proč by se nehodil? Haiku se dá napsat (skoro?) o čemkoliv...

Právě, Zvrhlíku, myslím si, že tenhle motiv se prostě pro haiku nehodí. Nelze to napsat jinak, než takto lakonicky.

A kde je kireji? K sakru, kolikrát mám opakovat, že haiku není pouhá oznamovací věta. Už jenom ta tečka na konci a velké písmeno na začátku odhaluje, že to haiku nejspíš nebude. Kde je tady možnost? Kde je tady tebou vzývané napětí?

A kde je nedořečenost? V hajzlu. Jakej prostor necháš čtenáři na domyšlení, když už všechno řekneš? Žádnej.

Mezi balíky slámy rozfoukává vítr kupku sena.

To, že to tu není, tak zřetelný, ještě neznamená, že to tu chybí úplně. Tady to prostě není řečeno tak polopaticky. A tady žádná možnost není? To, že sis ji hned neuvědomila, ještě neznamená, že tu není. Prostě to není dobrý jako Buson, ale nemyslím si, že se na to nedá přijít, když si představím sílící vítr (a je přece zcela na čtenáři do jaké intenzity až). Busonovo haiku je snažší k pochopení, ale to neznamená, že todle je nepochopitelné. Je zkrátka víc nedořečené než to Busonovo. Chce větší zapojení čtenáře. Jak bys to napsala lépe? Rozfoukaná kupka to není žádná akce, děj ani proměna? Možnost vedle možnosti.

Ale u Busona je to - promiň mi ten trapný výraz - těhotné pohybem. Je to plné očekávání, až se zvon ozve. Pohyb tu je skryt v možnosti. U tebe to napětí chybí. Já nemám na mysli prvoplánový pohyb, že se něco hýbe a nic víc, já mám na mysli akci, zlom, proměnu, děj.

Je jedno jestli to v tobě pohyb vyvolává nebo ne. Vítr sám o sobě pohybem je. To je objektivní fakt. To prostě nelze zpochybnit. A jakej je pohyb tady? Taky žádné pohybové orgie. na chrámovém zvonu se usadil motýl a tvrdě spí A co udělá zvon s motýlem? To je přece taky dohadování. Jak víme, že je zvon funkční? Jak víme, že motýl neodletí dřív než zvon zazvoní? Předpokládáme. Hádáme. V tom je to kouzlo. V tom napětí. Zda ano či ne. Možnost. Nikoliv nutnost. Kde bereš jistotu, že zvon motýla probudí? Nikde. Jenom ti připomínám, že sama jsi psala, že to, že se tam usadil je vlastně zbytečné. Že je to nadbytečné. Takže v jednom případě ti pohyb v Busonově haiku přijde zbytečný... Kdybys to haiku zkrátila, jak jsi chtěla, tak by tam žádný pohyb nebyl. A to by ti nevadilo? A v druhém ti ten pohyb přijde nevýrazný. Sama jsi často tvrdila, že pohyb v haiku být nemusí. To je ale divné, že ti teď najednou vadí, když tam je v menším množství. Jindy ti nevadí, že chybí vůbec, teď, že je ho tu málo. Já ti Paulart opravdu nerozumím. Nejdřív si ujasni, jestli v haiku pohyb být má nebo ne. Nemůžeš přece jednou říkat, že jednou je zbytečný a podruhé, že je ho málo. To si pak potom trošku protiřečíš... Vždyť to mé haiku je na protikladu statičnosti (první 2 řádky) a pohybu (3. řádek) založené. Proč bych měl pohyb cpát i do prvních dvou řádků? To by bylo naprosto kontraproduktivní.

Já myslím, že slovo "vítr" nezachrání tu hroznou statičnost tohoto dílka. "Vítr sílí" ve mně nevyvolává pohyb. A co udělá s kupkou sena? To je opravdu jen oblast dohadování se.

zvedá se vítr je pěkné, běžně se používá, ale to by nějakej rejpal moh říct, že jde o blbost, páč vítr nesedí ani neleží, tak se ani nemoh zvednout :) a stejně z toho není zřetelná intenzita větru tady nejde o to jestli ji rozfouká nebo ne, ale o to napětí, že ji rozfoukat může, stejně u toho zvonu taky nevíš zda se rozezní (klidně může být sundanej z věže, právě vyrobenej, nebo nějak rozbitej, může být utrhnutej provaz, jímž se uvádí do pohybu - když to budu chtít zpochybnit) v obou případech jde o možnost, nikoliv nutnost a právě v tom je ta krása - v tom napětí 1) jestli se tak stane 2) a kdy se tak stane vichr sílí by asi bylo lepší - napětí by se zvýšilo a bylo by to zřetelnější, neříkám, že jsem to nahoře napsal dokonale, no nevím co je lepší vítr sílí x vichr sílí? no možná ten vichr, ale ruku do ohně bych za to nedal

Já neměl na mysli metaforu. Jen se mi zprvu nespojil smysl spojení kupky sena, balíku slámy a větru v jednom haiku. Slavné haiku o motýlu na zvonu je jiný případ. Člověk očekává ten úder do zvonu a jak se asi motýl poleká. Zvon je ve svém zvuku údernější, rozhodně ve vztahu ke spícímu motýlku, než vítr, který u Tebe sice sílí, ale to ještě neznamená, že zesílí natolik, aby rozfoukal kupku sena. Teď mě napadlo jiné sloveso: "zvedá se vítr". Když se vítr teprve zvedá, logicky z bezvětří nebo nepatrného vánku, lze očekávat změnu. A nebo rovnou - vichr?

Mně nepřijde, že bych něco skrýval do metafor atp. Je to na povrchu, stačí si prožít sílící vítr a představit si vše co se stane s rostoucí intenzitou větru. Haiku je též o napětí z (potenciálně) nastávajícího. na chrámovém zvonu se usadil motýl a tvrdě spí Buson k pochopení stačí si představit rozhoupaný zvon, u mně stačí nechat se unést větrem Mávnutí motýlího křídla (haiku) vyvolá bouři na druhém konci oceánu (odezva u čtenáře). Nebo taky ne. To záleží na spoustě okolností. Buď mávl špatně nebo málo nebo má prostě smůlu ať mává sebe víc, tak bouři nevyvolá. --- Vždyť celé básnictví (kam lze snad zařadit i haiku) je jen vratká lodička mezi Scyllou polopatičnosti a banálnosti a Carybdou (záměrné) nesrozumitelnosti a pseudotajemnosti. Haiku je vor mezi uragánem všeřečení a nicneříkajícící písčinou. Nemusím přece plout uprostřed mezi překážkami (zlatá střední cesta není rozhodně povinná), jen nesmím ani do jedné z nich vplout, vrazit. Někdo se můžu odvážit i blíž ke břehu, když na to má. Ale přes všechny strasti cesty myslím, že užinou se s toudle lodí (nemusí to však být plavba pro každého) proplout dá. Ono taky záleží na kormidelníkovi, lodivodu atp. (čtenáři), co sebou veze (jaké má zkušenosti), ale i na počasí i obyčejném štěstí, zda dopluje do svého přístavu nebo skončí někde na dně moře. Ale i tak myslím, že stojí za to vyplout. Šťastnou cestu.

No, po tvém vysvětlení je mi jasné, kam míříš. Tak trochu do budoucnosti. Vítr dříve rozhází kupku, s balíkem si jen tak neporadí. Dobrá. Ale není to tak trochu rébus?

oakbark: No když někdo považuje klid před bouří za nudný, pak jo. Houmeless: vítr se nehejbe, že :) a když sílí - tak se nemění - tj. nedochází k pohybu v širším slova smylu... Přesah: Protiklad mezi kupkou, kterou "udělali" lidé (kterej stroj dělá kupky sena?) a balíky "udělané" strojem. Kdo by dělal balíky, když může udělat jednodušeji a rychleji kupku a kdo by dělal balíky, když na to máme stroje? Klíč k pochopení je poslední řádek. Vítr sílí. Co se bude dít? Bude tak silný, že zničí kupku, že rozevlaje jejich obsah po poli? Nebo bude dokonce tak silný, že si bude hrát s balíky jako s kuličkami? A nebo jen bude čechrat, hladit seno na povrchu kupky? A co obstojí lépe? Dílo rukou nebo strojů? Nelze to chápat jako náznak adorace strojů? Adorace strojů v haiku? Neobvyklé, ale možné to je. :) Příště vám asi radši napíšu vichr sílí, aby to bylo zřetelnější, protože koukám, že pouhé naznačení neberete moc na vědomí. Ale nechtěl jsem to zas zbytečně hrotit a přehánět už vůbec ne.

Bez pohybu. Jen popis bez přesahu.

Trochu nudné.

Myšlenkově rozevlátý zvrhlík mezi uspořádanými hromadami klišat:-) P.S. bezprostřední záblesk ihned po přečtení:-)

)))Rajmund............ ---*

moorgaan: viděl jsem z vlaku, neřeším, tak to prostě bylo - možná část pole byla louka, nebo to byl zbytek, který už se do těch balíků nevešel, páč byla menší než ty balíky (jestli se dobře pamatuju), ale vypadalo to jako seno Johana Baesil: kupka sena není tvořena balíky, je kupka a kolem ní v určitých vzdálenostech kupky poházené ty velké kulaté balíky slámy svázané nějakým strojem kupka sena je normální - právě že se liší od svázaných balíků jen tím, že je to jen seno na hromadě, nic víc Rajmund: Nerozumím, co tím chceš říct.

Jsem rád, že zde, mezi námi, cítíš jistotu.

kde se vzala kupka sena mezi slamou?..

osamělý Pražák mezi vesnickými balíky zuby cinkají :)