Dcera a studna

    Po dlouhých letech přestala dotékat studna. "Óóo to je neštěstí" lamentovala stará babička - líbající pobožně panenku Marii sádrovou stojící na poličce v kuchyni - když s touto nepříjemnou zprávou příšel její dědeček. "Co budeme dělat?" otázala se babička. Dědeček chvíli přemýšlel žmoulaje ve svých dlaních kousky tabáku aby si mohl umotat cigaretu. "Mám dojem - " začal " že se nám studna ucpala - někdo ji bude muset vyčistit." Staří rodiče se na sebe podívali a seznali že oni dva to být nemohou. "Půjde tedy dcera!" rozhodl děda. "Myslíš?" zeptala se nedůvěřivě babička pamatujíc na vahu a především objem své dcery. "Aby nám tam neuvázla a nezůstala ve studni nadobro - to by jí potom zábly nohy a možná by i dostala reuma." "Nic neměj strach babičko chlapci ze vsi nám pomohou a když nepomohou oni pomůže David!"
    A tak prišel ten den, kdy se započalo s čištěním studny. Dceři se to ponejprve příliš nelíbilo že by zrovna ona měla čistit studnu. "Vždyť jsem tlustá! nevejdu se tam! zašprajcuju se a pak budu muset ve studni zůstat a budou mě zábst nohy a možná dostanu i reuma!" ohrazovala se ale když zjsitila že chlapci ze vsi pomohou přestala protestovat. Věděla totiž že mezi chlapci ze vsi kteří pomohou bude i Harold - a ten se jí tůze moc a dlouho líbil. Vzala si proto na sebe své nejlepčí šaty a stuhu do vlasů. Babička sice láteřila ale co zmohla proti své dceři když proti ní byla jako uschlá švestka. Dcera udělala jenom zlý obličej a babička s tichým hlasem "a co budeš nosit do kostela" přestala s protestem.
    Vše bylo připraveno. Chlapci ze vsi co přišli pomoci drželi v rukou lano které si dcera omotala okolo pasu -  ta v jedné ruce kýbl a v druhé rejžák - kývla že je připravena a začlo se se spuštěním.  Musela sice v určitých momentech značně zadržet břicho aby se protáhla ale jinak se na dno studny dostala bez problému. Babička s dědečkem ji hodily hadici kterou ponořila do vody aby mohli samospádem odsát vodu - sama odstranila žábu z pramene a začlo se s prací. Vše jim šlo od ruky. Chlapci hráli karty a hlasitě se bavili. Harold se občas šel podívat ke studni odkud se ozíval veselý zpěv. Dcera drhla studnu odebírala bahno odsávala vodu. Vše ji šlo pěkně od ruky. A pojednou dostala hlad. Zavolala tedy na své staré rodiče aby ji na kbelíku poslali nějaké jídlo. Rodiče tedy poslali chléb sýr víno a nějaké chickenburgry v kbelíku a dcera se dala do jídla. Jedla tak soustředěně že si ani nevšimla že se pomalu zdvíhá hladina vody ve studni. Naštěstí hladina vody ve studni byla vždy nízká a tudíž nehrozilo že by se dcera utopila. Spíše to signalizovalo že se očista studni zadařila. Dcera dojedla a povšimla že má vodu skoro již k holínkám zavolala tedy zvesela "hotovo!" a trhala provazem aby na sebe upozornila. Rodiče ihned přiskočily a i chlapci ze vsi co přišli pomoci a začli dceru vytahovat. Jenže ouha! tím jak se najedla vzrostl obvod jejího břicha o několik centimetrů a tak ani sebevětší zadržení dechu nepomohlo. "Musíme tě ve studni nechat dokud ti trochu neshlehne!" zavolal na ní dědeček. "Dobře" odpvěděla mu dcera a z dlouhe chvíle poprosila o ořechy a svíčky aby mohla dělat lodičky. Chlapci ze vsi co přišli pomoci zasedli opět ke kartám a zvesela se bavili - byl přeci jenom krásný den. Jenom Harold klečel starostlivě u studny a pokoušel se s dcerou navázat kontakt. Ta mu však - ponořena do své hry se svíčkami - příliš často neodpovídala. Ze zhora to trochu vypadalo jako když po nebi cestujou družice.
    Když uběhla zhruba hodina zkoušeli to staří rodiče a chlapci ze vsi co přišli pomoci znovu. Ale ouha dcera pořád nešla vytáhnout. Najedla se totiž ořechů a ani tentokrat se nemohla protáhnout. "Ještě ti pořádně nevytrávilo - budeme tě tu muset nechat tak dlouho dokud nebudeš mít hlad!" volal na ní dědeček. "Tak jo!" odpověděla dcera a poprosila o teplé ponožky - teplý čaj a jablkový koláč protože ji začlo být ve studní trochu chladno. Vše dostala a i nadále se mohla věnovat své hře s lodičkama. Harold taktéž zůstaval na svém místě babička s dědečkem taky a chlapci ze vsi co přišli pomoci jakbysmet. A tak uplynul večer kdy to zkoušeli znovu a opět dcera nešla vytáhnout. Uvědomili že měla koláč a opět tedy nevyhládla. Rozhodli se že ji tedy ve studni nechají celou noc. Dcera poprosila o walkmana s Patti Smith aby neměla dlouhou chvíli a také o polštář a mléko a uvařená vejce a housky aby ráno měla snídani. Uběhla noc chlapci ze vsi byli již trochu unaveni ze všeho toho hraní karet a veselého rozmlouvání - Harold čekající u studny taktéž - a opět se všichni pokusili dceru vytáhnout ze studni. A samozřejmě to opět nešlo. Dědeček s babičkou láteřili vztekle se mlátili do hlavy a vykřikovali "jak na to vždy můžeme zapomenout a dát jí jídlo když víme že musí vyhladovět a pak půjde vytáhnout - to je prokletí! to je prokletí!" a dcera jim ze studny odpovídala "nic se nebojte staří rodičové! však mě vytáhnete a kdyby ne - mě to tu nevadí!" Babička s dědečkem byli lehce uklidněni chlapci ze vsi co přišli pomoci šli se domů vyspat - ovšem na obzoru viděli hořet město - i jeden vykřikl "Sestra dohasíná!" a tak jediný kdo byl doopravdy nešťastný byl Harold. Měl totiž dceru rád a hlavně měl rád macaté holky. Těšil se jak si spolu po práci zasouloží a teď viděl že má utrum - nic však nevzdával a klečel u studny dál a pozoroval družice jak létají ze strany na stranu. Bylo to trochu legrační. Dcera jako planeta a družice které okolo ní kroužily. Občas se mu závratí zatočila hlava a slyšel vzdálenou hudbu hořícího města. "Jen abych byl epileptik toho trochu ještě" povzdychl si a myslel na Davida a na slunce a vzdávání se všeho ve prospěch království sebe samého.
    A takto šlo den po dni. pokus vytáhnout dceru který se nezdařil protože všichni opět zapomněli že nemá jíst a další nadávky a pomalé zabydlování se dcery ve studni. Chlapci ze vsi co přišli pomoci už přestali chodit a dcera měla ve studni nanosený skoro již celý pokoj takže jakákoli možnost že by někdy studnu opustila se stávala den ode dne tenčí a tenčí. Občas si sice stěžovala že jí zebou nohy ale stačilo pár vrstev ponožek navíc a vše bylo v pořádku. A tak jediný kdo byl doopravdy nešťastný byl Harold který pořád čekal a jeho naděje na soulož s dcerou klesala den ode dne. Ani masturbace nepomáhala. Nejedl nepil chřadl a bledl až jednoho dne umřel. Poslední věc co viděl bylo jak družice létají okolo země. Pomalu se přibližovaly až náhle zhasly.
    Dceři začli do studny chodit dopisy. Změnila totiž stálé bydliště a také ji tam navštěvovaly kamarádky. Hlasitě se hihňaly do studny a ze studny se jim ozívalo podobné hlasité hihňání. Ve skutečnosti nevěděli jestli jim odpovídá dcera a nebo jestli jejich vlastní ozvěna. Také ji chodili navštěvovat rodiče ale občas zapomněli přeci jen už byli dost staří. Dcera si udělala ve studni dálkově střední školu a začala dělat dálkově sekretářku. Ve skutečnosti žila téměř normální život. Jen ji občas zábly nohy a cítila jakoby měla reuma. A taky ji občas bylo smutno. Večer. Když dohořívala poslední svíčka v lodičce - tedy její slunce a den zhasínal - tak pak když se dotýkala vlhkých kamenů slyšela - nejdříve z veliké dálky slova. Nejprve je nedokázala rozlišit a nepoznávala význam až pak jednoho dne poznala svého starého tatínka.
    Slyšela tikot hodin - slyšela oddechování staré maminky - cítila vytlačené okna na protější zdi od měsíčního světla - a slyšela starého tatínka jak se modlí jak děkuje jak doufá a vkládá naději v několik slov. "Panebože děkuji ti za další den a dej abych se ráno mohl opět probudit a vidět slunce a vidět svojí ženu a cítit a dýchat a jíst. Panebože za to ti děkuji a modlím se amen." A Jirka sedící u kamen oblečen do pyžama ani nedutá jenom v rukou drží knihu a poslouchá tuto modlitbu - modlitbu za zítřek a pak ho to všechno napadne.
Ubíhal den za dnem - týden za týdnem - měsíc za měsícem - rok za rokem. Dcera žila ve studni a lidé procházející kolem občas zakopli o pár kosti povalujících se vedle studni. Už ji skoro nikdo nenavštěvoval. Všechny kamarádky postupně umřely. Maminka taky. Zaměstnavatel. Jenom pošťačka ji občas nosila důchod a zásilku nových svíček a oříšků. Za ta léta se naučila jíst už jenom oříšky. Vše se zapomnělo a vlastně už mohla ze studny dávno vylézt protože byla hubenoučká jako proutek. Ale zvykla si a vlastně už ji to ani nenapadlo. Nepamatovala si jak vypadá svět mimo studnu. Měla svůj vlastní svět který nebyl nijak útulný ale byl její. Žila a zapalovala si svá slunce. Ač sama byla jejich planetou těm otáčivým družicím. Poslouchala modlitbu tatínka a už ani nevěděla koho to poslouchá. Den za dnem zhasínaly svíčky dřív a dřív. Víčka se jí zavírala dřív a dřív - byla unavená.
    Dědeček ráno vstal a opět překvapen že žije šel se projít. Šel z chaloupky pod stodolu kde bývala kdysi studna. Jednoho dne vyschla a on ji tak nechal být - stejně bral vodu z  obecního vodovodu. Minul dva elegantní pány v oblecích a kloboucích. Jeden z nich vždy seděl na kapesníku a ptal se. Druhý stál a odpovídal. Minul je a šel se podívat ke studni. Už léta ho fascinovalo jak na dně studny kroužily družice. Nahlédl dovnitř a ve studni byla tma. Podivil se. Podíval se okolo sebe. Nikde nikdo. Znovu nahlédl do studny. "že bych se spletl?" otázal se sám sebe. "Spletl?" Podrbal se na bradě. Byla drsná a vyrážely z ní malé šedivé vousky. "Co jsem to...?" Otočil se a šel se jako každý den nasnídat a sám sebe se pořád ptal co to vlastně dělal u té dávno nepoužívané studny. "Budu ji muset nechat zasypat - takhle by mohla být pro někoho nebezpečná."