"To všechno bude jenom tím..."

To ty jsi taková čertice svádějící k tanečkům? No, já mám za sebou tance vskutku pekelné, pogo mě bavilo nejvíc. Kde jsou ty časy. Teď akorát někdy s lahví po eskalátoru. Co se pohlazení týká, po nocích mě obchází jen chlad. A dívčí dlaně hlídá archanděl u brány ráje.

http://www.youtube.com/watch?v=-QUKKxJPo_s pohlazení došla, protože vlastně nebyl čas přicupitat jak se patří :)

A co by z tebe zbylo? Byla bys ještě - milovanka? :-) Zbyl by z tebe skelet, možná by ses proměnila v anděla, který se vznese, kdekoliv chce. Ale může cítit? A nese jeho láska plody, tak jako je nese po ránu něžné pohlazení?

někdy bych své nitro vyhodila.. jako třeba ted.. a byla naprosto jaksi.. bez nitra :))

Nedá se žít, ale energie je ještě dost a můžeš ještě pokračovat i s mnohými zraněními. A máš i čas na léčení. A poezie? Život v přítomnosti. Pozornost věnovaná vší kráse a nitru.

v patnácti se někdy nedá žít :) tohle je pravda... ne poezie :) co je to.. poezie.. to je třeba "Ty nevíš jak to říct. Vid?" (Ivan Tázlar, Píšu epitaf na teplou dlan) :-)

Je vidět, že už v patnácti lze psát vynikající poezii. A nebo možná - právě jen v patnácti?

Při tomto starém evergreenu ke Tvé skvělé básni jsem si vzpomněl na své mládí...