Nejkrásnější rozchod v dějinách lidstva

Jel jsem za ní jako obvykle v pátek večer. Tři dny sem jí neviděl a cítil jsem, že už delší dobu to není jako dřív. Věděl jsem,že si o tom bude chtít promluvit.

Otevřela mi dveře a byla unavená a nenamalovaná, ale pořád stejně nádherná. Přivítala mě letmým polibkem a zeptala se,jestli nemám hlad nebo žízeň. Řekl jsem že ne.

Seděli jsme vedle sebe na gauči a pak spustila.Mluvila o tom,že mě má ráda,že je nám spolu dobře, ale že už delší dobu náš vztah stagnuje a že s tím musíme něco dělat.Řekl jsem jí,ať to nechá raději na ráno.Po zbytek noci jsme se milovali a sledovali staré filmy.

Další den vypadala odpočatě a šťastně a moc mluvit se jí nechtělo.Já na tom ale trval.Musel jsem uznat,že má pravdu,že se jí věnuju moc málo,občas se chovám hrozně a že jsem magor.Ona chtěla ve vztahu postoupit do další fáze,já si s ní chtěl jen užívat života,dokud na to mám čas.Musel jsem jí říct,že se rozcházíme,protože jsem cítil,že na víc nemám,nehledě na to že mi to rvalo srdce.Chvíli měla v očích slzy,ale její pláč jsem uhasil pevným objetím.

Pak jsme se několikrát milovali a potom mi uvařila oběd.

Celé odpoledne jsme sledovali filmy a večer se chystali do kina.Zvedl jsem se a šel do nedalekého obchodu koupit víno.Tušil jsem,že litr nebude stačit,ale víc jsem zatím toho nebral.Cestou jsem potkával somráky postávající v dešti a kouřící cigarety bez filtrů.

Nechtěla skoro vůbec pít,dala si jen asi dvě deci a pak jsem na to zase vlítli.Věděl jsem,že teď to s ní může být kdykoliv naposled a vychutnával si každou vteřinu.Byla můj miláček a já byl tak strašně hloupý.

Oblékl jsem se a šel pro další lahev.Svět se se mnou už trochu motal.S druhou lahví už mi hezky pomohla a za chvíli jsme vedle sebe usnuli držíc se za ruce.Spali jsme několik hodin a úplně zazdili to kino.
Když jsem se vzbudil,byla noc a ona spala.Sledoval jsem,jak je v měsíčním světle krásná a říkal si,co jsem to za idiota.Za chvíli se vzbudila i ona a pak jsme se mazlili a ... však vy víte.

Nemohli jsme ani jeden usnout,a tak jsme si strašně dlouho v té tmě povídali o všem možném.Byla to nádhera jen tak s ní ležet a kdyby nás někdo viděl,asi by ho ani ve snu nenapadlo že se my dva rozcházíme.

Nakonec jsme oba usnuli a spali až do úsvitu.

Další ráno bylo podivné.Byli jsme k sobě přimknutí,usmívali se,hladili se.Byla nádherná,hodná, milá,chytrá,s nádherně hebkýma stehnama a bříškem,ňadra přesně do ruky,oříškově hnědé oči,nádherné vlasy a krásný úsměv.

Bavili jsme se,co teď budeme jeden bez druhého dělat,jestli si hned najdeme někoho dalšího.Bylo to šílené,ale ještě jsem si to neuvědomoval.Nebyl jsem si jist,jestli jsem ji miloval,ale každopádně jsem toho k ní cítil hodně.Ona na tom byla stejně.Když jsme byli spolu,dokonale jsme si rozuměli,,ale jí vadilo,že nejsme spolu častěji a neděláme víc věcí společně.Chtěla do toho prostě dávat víc,ale na to já jsem neměl.Já chtěl vyzkoušet zase něco jiného s někým jiným,ale ani ve snu by mě nenapadlo,jak to bude těžké a že mi Ona tak přiroste k srdci.

Byly to zřejmě ty nejkrásnější chvíle,co jsem s ní zažil za těch necelých pět měsíců,co jsme byli spolu a paradoxně taky ty poslední.Vždycky jsem si myslel,že jsem bezcitný cynik,ale teprve teď jsem měl poznat,že to není pravda.

To ráno jsme se milovali ještě dvakrát.Potom spokojeně unavená ležela na posteli,zatímco já poslouchal hudbu a díval se na filmy.Nakonec jsem si k ní taky lehl,abych si naposled vychutnal její blízkost,její krásu a intimitu.Tiskli jsme se k sobě a ona mi šeptala do ucha,že mě miluje.I kdybych teď umřel,byl bych nejšťastnější člověk na světě.

No a pak už byl čas jít.Pomalu jsem se oblékl a dorazil zbytek vína,co tam zbyl ještě z večera.Šla mě vyprovodit ke dveřím.Ještě poslední polibek,poslední objetí,poslední pohled do těch krásných oříškových očí,poslední úsměv.Protahovali jsme to,jak jsme jen mohli,protože nám bylo jasné,že jakmile odejdu,bude úplný konec.Cítil jsem se zvláštně,ale zachovával jsem klid.Ona,ve své kráse

dokonalá mladá bohyně,vypadala jako ztělesnění nevinnosti.Ode dveří mi zamávala a já se ještě jednou usmál.A pak jsem šel,šel a neohlížel se.

Byla naprosto úžasná a klidně by byla se mnou,kdybych se jí trochu více věnoval.Občas jsem se k ní choval jako svině,ale ona mě i přesto měla ráda.Dokázala mi říct,že mě miluje,i když já toho nebyl schopen.Já to snad ani pořádně nevěděl,došlo mi to až teď,když tu sedím a píšu.Vždyť já si takovou holku ani nezasloužil!Šel jsem a vzpomínal na všechny ty nádherné okamžiky s ní,na všechny naše zážitky,ze kterých ani jeden nebyl nešťastný nebo smutný.Vzpomínal jsem na její objetí a vůni jejích vlasů.Vzpomínal jsem,jak sem s ní lehával četl ji ze svých oblíbených knížek,jak jsme spolu chodili do kina a na nejrůznější oslavy,jak nám spolu bylo vždycky hezky,vzpomínal jsem na všechno.Šel jsem a nadával si,proč jsem takovej idiot,proč nejsem schopen s nikým vydržet a proč mám tak toulavou povahu.Nadával jsem si,že se dobrovolně vzdávám toho nejúžasnějšího,co mě zatím potkalo a přitom bych to ani nemusel dělat.Šel jsem a konečně si přiznával,že ji miluju,miluju .... miluju!Nevím proč potřebuju tuhle sebetrýzeň,ale nikdy na ni nezapomenu, vždycky ji budu milovat a vzpomínat. Vždycky, vždycky,vždycky ...

Nenávidím se ... jak já se nenávidím!