Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZávislá
22. 09. 2008
8
28
2027
Autor
Marcela.K.
Pokaždé mi utečeš.
Na procházce, v lese, ve městě.
A já se pak bojím, že se nenajdeme.
Proto se tě tak často držím za ruku.
Kamkoliv půjdeš ty, půjdu i já.
Jenže já chci do bot a ty do elektry…
Vždycky se sejdeme v knihách
a nebo mě vytáhneš od masa.
Usměješ se
když vidíš v košíku čokoládu.
Své dvě holky jsi naučil závislosti.
Dceru na čokoládě
a mě na tvé přítomnosti.
28 názorů
Marcela.K.
15. 12. 2008
děvče ,děvče, jak já ti rozumím...
... až praští kosti.
....až mluvit neumím.
Zálibu i výhrady shledávám, ale toho prvního víc.
Jenže já chci do bot a ty do elektry…
je nejspíš věta, která zvrátila váhu :-)
Tip
Marcela.K.
24. 09. 2008Marcela.K.
22. 09. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
22. 09. 2008Marcela.K.
22. 09. 2008
Je to hezké,pořád dobré,jenom tématicky je to pořád stejné. Ale asi to tak má být.*
Marcela.K.
22. 09. 2008Marcela.K.
22. 09. 2008Marcela.K.
22. 09. 2008Marcela.K.
22. 09. 2008
Vždycky se sejdeme v knihách
a nebo mě vytáhneš od masa.
(to se mi líbí)
je to taková babská poezie...
přímo z toho dýchá romantika nakupování... :-))
uznávám, že nejenom nakupování... *
Marcela.K.
22. 09. 2008
...to slovo neznám...čokoláda se léčí čokoládou...a láska se léčí láskou...podobné podobným...nebo se pletu?...