O muži, který prodával déšť

V jednom docela obyčejném městečku žil muž. Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního, normální člověk, snad jen trochu nemluvný a zakřiknutý. Ale uvnitř byl ten muž jiný než ostatní lidé, přemýšlel a uvažoval jinak. Stále složitě hledal smysl života, zkoušel všechno možné i nemožné, aby ho našel. Možná, že se hledání smyslu života věnoval až moc, na nic jiného nemyslel, chodil jako tělo bez duše, a tak není divu, že žil stále sám, s nikým se nestýkal a byl nešťastný.

Jednoho dne musel do města. Zrovna lilo jako z konve a on si zapomněl doma deštník. A tak šel, voda mu stékala po tvářích a mísila se se slzami. Brečel, potřeboval ze sebe dostat ten smutek, ty dlouho potlačované city. A jak mu tak stékala voda po kabátě, začal ji chytat do rukou a cítil, jak mu déšť předává spoustu energie. Už se necítil tak mizerně jako před chvílí. Už nebyl úplně sám, měl vodu, měl déšť. Měl pocit, že všechna voda, co padá z nebe patří jen jemu, že je tu pro něj, že kdyby nebyl on, na Zemi nikdy nebude pršet. A myslel, že by bylo správné se o svoji radost a o déšť podělit. Ale nevěděl, jak to udělat, jak dát lidem kus deště a tak je potěšit. Tak se rozhodl, že bude déšť sbírat. Vždy, když pršelo, vzal dřevěný vozík, na něj položil skleněnou nádobu a jezdil ulicemi. Když byla sklenička z poloviny plná, jel domů. Doma nádobu uzavřel a nalepil na ni štítek, kde bylo napsáno datum, čas a místo, kde byl déšť nachytán. Také tam zapsal stav počasí, rychlost větru a tlak vzduchu. Když měl doma asi pět skleniček s různými druhy deště,  napadlo ho, že by mohl déšť prodávat na nedalekém trhu. Tak jednoho krásného slunečného dne vzal svůj dřevěný vozík, naložil na něj svých pět skleniček a vydal se na cestu. Dorazil na trh, postavil se na roh a vyrobil si velkou ceduli s nápisem: "Prodávám déšť". Lidi začal zajímat ten tichý, nenápadný muž. Jen tam tak stál u své cedule a usmíval se. Lidé začali jeho stánek navštěvovat pravidelněji než zeleninu. Ten muž jim přinesl dobrou náladu, koupili si od něj trochu deště a byli samý úsměv. A on byl také šťastný, už nebyl sám, stále měl kolem sebe spoustu lidí. Našel si mezi nimi i opravdové přátele. A vlastně našel i smysl života. Ten muž rozdával štěstí. Prodával déšť.