Sólo hnědé čáry.

Bílé plátno, to je obraz v bezvědomí.

Civí ze stojanu a zeje prázdnotou. Zeje! Provokuje! S malířem to ale nehne.

"Kdepak. Ještě to není ono", odkládá další zmačkanou skicu do uhláku a ždímá z další lahve poslední kapky Vavřineckého. Za zády mu křičí bílé plátno do svědomí.

Prázdná láhev, prázdný rám. Pustota!

Malíř se náhle chápe kordu štětce a jediným švihem přetíná plátno. Po bílé ploše se rozeběhla dlouhá hnědá šmouha.

"To je čirá, vytrysklá inspirace! Impresiokubismus!" zasnil se bohém. "Sólo hnědé čáry!!!" žvatlal si opilecky.

"Jó, pro někoho je skvrna uměleckým dílem, pro někoho pouze flekem" dodal. A pod čáru napsal velkými tiskacími písmeny tohle: - HOVNO -

Inu, co naplat. Umělec je také jenom člověk.