Cesta k ránu

... to téma je neutrální, na konci noci bývám unavená a všímám si věcí, které přes den nejsou vidět a s údery prvních paprsků se zase rozplynou 2008, Sydney

zaplatím drobnými,
co v kapse svého svědomí mám
a bar "u šteští" zavírá
jsem poslední, kdo sklenicím
na dno pohlédne
a v odlescích světla
úsměv ironie rozezná

nechce se mi do ulic
s uplakanými lampami,
které čekají, že jednou
o pravém poledni zazáří,
je mi jich líto,
stejně jako všech paralelních světů,
kterých se nezúčastním

kabát, který teď hřeje mě
jako vzpomínky na blahé večery
při svíčkách, do tmy zavírám
slyším jen ozvěny svých kroků,
a déšť, co melodie tuláků
mezi listy stromů rozkládá,
se zájmem jim naslouchám

náhodná okna do tmy žmourají,
a v přístavu osiřelé vlny
doráží na mola bez života,
je to scéna, která neomrzí,
i když nezměněna jako před sto lety,
ty vibrace stejné mi
do žil přehrává

noční konejšivá lullaby,
přeji si ať neskončí,
však za obzorem noc se vytrácí,
z hlubin svého dechu
poslední doušky noci na odchodu
zachytím pod oční víčka
a světlem rána do reality propadám

---