báseň pro Marka Sommera, kterej dostál svému jménu a zemřel v krásný letní den

Náš novej červenej gauč

je vlastně rudej

jako rety Magdaleny

milosrdnej mikroplyš -

měkkej tichej ..

ze sentimentu pouštím

dark side of the moon -

píseň mého mrtvého přítele..

urazím tomu smutku hrdlo

a pořádně si nahnu

a přemejšlím o

o smrti jako takový -

zatímco si dolejvám další temně rudý

zatímco moje ubohá chodidla

si hověj v teple uprostřed prázdnoty..

naposled jsem ho viděl v létě

na písáku u hradce králové

zahnali jsme spolu vosu do kukuřice

a na cestě našli fotbalovej dress

Oliver Kahn v barvách německý reprezentace

ztracenej klukem uprostřed nějaký úžasný hry..

vzal sis ho na svoje vychtrlý tělo

s tou sračkou co jsi nosil v krvi

od tehdy co sis řachul z nečistý buchny

v Psí boudě jen pro placebo..

ty debile ani tam nebylo žádný péčko!

kráčeli jsme po pláží vzhůru

do kelímkovýho nebe

dětství navlečený na napůl mrtvý tělo

tvoje němčourský bradavky trhaly díru do hladiny

a čecháčci poléhávali kolem

svých mrtvých surfů

a i ty byly živější

tančili jsme pískem jako mohykáni

achjodoprdele

a pak ve městě v tom hrozně smutným

hradci králové ožrali jsme se s dívkou

s tváří Marlene Dietrich

myslela si že ji ošoustáme

ale mi upadali přez sebe jak štěňata

a ráno se probudili na letišti

ale nikam už jsme neletěli

šli jsme na ranní a mlčeli

definitivně šťastný

objednals další a šel na hajzl..

pak už jsem tě nikdy neviděl

ach jo Máří

sejmi mou bolest šutrákem!