Socha

Byl jednou jeden významný politik. Po smrti.
A ten měl sochu.
Obyčejnou bronzovou sochu v nadživotní velikosti, která stála uprostřed náměstí na žulovém kvádru a indiferentně civěla kamsi do… Patrně do světlé budoucnosti.

Za ta léta už nikdo ani pořádně nevěděl, proč tam stojí.
Jedni tvrdili, že to byl darebák a stojí tu na pranýři, jiní zas, že to byl dobrodinec a zasluhuje uznání. Pravdou však je, že to nikdo nevěděl jistě, a proto se k této dominantě chovali netečně. Měli beztoho svých starostí dost.

Jedinými, kdož tuto památku opravdu plně využívali, byli zdejší holubi, neboť nebyli žádnou výjimkou, a chovali se k soše stejně tak, jako ostatní jejich příbuzní všude jinde na světě. Tedy - slétali se z širokého okolí, usadili se na státníkově hlavě a zcela nediskrétně tam vykonali svoji přirozenou potřebu.

Jednou… Jednou se každé vůdčí osobnosti lidstva bude říkat
- TA ZASRANÁ SOCHA -