Dnes ustelu já

Dnes zase vstávám před svítáním.

Tichý.

Smutný.

Zbitý.

Dívám se na tvoji půlku postele.

Jsi tak krásná když spíš.

Pramen vlasů ti halí tvář

a já ho nikdy nedám stranou.

Srdce mi stůně a já nemám lék.

Možná několik slz.

Ale jen pár, protože tohle mám už za sebou.

Otevřeš oči a díváš se na mne.

Ale jen chvíli!

Ten pohled bolí.

Mne táké.

Pohladím tvůj polštář.

Ustelu postel,

ale jen tu mou.

Tvoji nemusím,

protože už tu nejsi.

Už dlouho tady nejsi.