Schůzka

Zčásti je to legrace, ale myšleno je to vážně .......

     Trochu se stydí, ale, měla by se radovat!

     Konečně, po tolika letech, odhodlala se a má schůzku, bojí se však, že nedopadne dobře.
    
     Ví, že není populární myšlení, které není pozitivní, nevěří však, že obejde se bez svých manýr různých a ten odvážný, vystaven bude otázkám možným i nemožným, protože Bůh nadělil jí ústa, která někdy hodně mluví a on to každý nesnese!

     Možná se však mýlí a bude to chlap normální, který ví, že správná ženská musí se vše dozvědět, musí věřit, že on je ten pravý. Snažit se bude o hovor velmi taktní, v jejím věku totiž zklamání, mohlo by být fatální!
    
     Ne, že by se zabila, ale ztratila by víru, že ještě potká někoho,kdo bude charakter a milý, rytíř, který v jejich představách bydlí.

     Říká se přec, že naděje umírá poslední?!
Nezbývá tedy, než uvěřit, že splní se jí sen a ona zbytek života bude ještě moci, smysluplně prožít.

     Po dlouhých letech samoty,má snad právo si to myslet, nebo ne?

---