Medvědí sarkasmus

I když se snažili Schwarzenbergové medvědy spíš chránit, rozhodli v listopadu roku 1856 o zástřelu poslední samice hledající marně v šumavských hvozdech vhodného partnera. Kníže nechtěl, aby medvědice zašla věkem nebo nemocemi, proto ji nechal odstřelit. Medvědice se dlouhou dobu pohybovala sama na pomezí Čech, Bavorska a Rakouska. Lesníci o ní věděli, a protože se báli, aby nebyla ulovena pytláky nebo aby nepošla, tak na ni v roce 1856 zorganizovali hon. Čekalo se na první sníh a dne 14. listopadu se na druhý pokus skutečně podařilo medvědici ulovit. Událost prý byla docela dramatická. Nejprve dva muži před medvědicí utekli, teprve až mladý lesník Johann Jungwirth ji zastřelil. Do konce života si jej za to lidé velmi považovali. Medvědice poté byla s velkou slávou převezena na Hlubokou. Na horním zámku byla večer při loučích pořádána velká slavnost a potom první správce tohoto muzea Václav Špatný medvědici vypreparoval. Zůstala zde na Ohradě, protože tehdy už muzeum fungovalo. Medvědici i kulovnici si můžete prohlédnout ve vitríně i dnes. Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pamatnik-posledniho-sumavskeho-medveda

Stopy mé medvědí, tedy já jsem ten medvěd 

Dál jsem jel již na saních: mrtvé medvědy odváželi v zimě na saních na Šumavě ( poté co je zabili )

aha...tady tedy - to jsem byla hodně mimo. Proč mě napadl ten traktor netuším. Vždyť je to tak snadné jít ve stopách medvědích. I ty jednou skončí třeba ve sněhu...