Vražda v ulici Ve Smečkách

Vražda v ulici Ve Smečkách

Zlatá mládež Prahy se šla bavit. Komusi se narodil syn. Trička s neformálními nápisy a symboly, kalhoty s velkými kapsami, tenisky. Dívky vypadaly jako by vypadly z klipů VH1, londýnská ležérnost spojená s ochranou proti větru a dešti a názorům jiných generací. I české město bylo ten den zamračené, o pár bloků dál, nad řekou se držel řídký opar. Poslední manažeři spěchající domů přes několik pražských mostů ten opar mohli spatřit, kdyby je zajímal. Ale nezajímal.

Parta se zatím začínala scházet. Oslavenec, otec malého Vény, zatím přijímal dary. Láhev fernetu, kytice chvojí a několik žertovných předmětů. Oslavenec už nebyl schopen vnímat žertovnost všech těch věcí, předávaných mu z čistého nezájmu. Pil, byl předčasně unaveným králem večírku. Ostatní se rychle zapojili do tempa požívání.

Sklepní místnost restaurace byla veřejnosti ten večer uzavřena. Bavila se tu zlatá mládež oděná do triček s neformálními nápisy a symboly. Brzy začaly být dívky veselé a jak to už s veselými dívkami dopadá, sváděly mladé muže k třeskutostem, oplzlostem a výbuchům energie. U klenutí stropu se vznášela sentence Kazatelova: Raduj se mládenče v mladosti své.

Večer pokročil, některá trika s neformálními nápisy a symboly byla odložena, dívky se staly ještě veselejšími. Hudba přehlušila jakoukoli snahu o dorozumění se. Už to byly jen doteky, smích a malé, téměř neviditelné bublinky slin v prostoru co zprostředkovávalo kontakt mezi přítomnými.

A pak se objevil jakýsi zarostlý muž, v bundě a mikině, ošoupaných modrácích. Starší než ostatní a bez rozeznatelných symbolů neformálnosti na oděvu. Neformálnost samotného jeho vzezření byla však tak silná, že už nebyla zlatou mládeží uchopitelná. Muž byl opilý a chtěl pít dál: „Pivo, dej mi pivo!“, volal na číšníka. Číšník s očima přilepenýma k právě čepovanému pivu a jeho pěnivé čepici odmítl. Tu se zvedli mladíci právě beze slov opěvující jakousi kapelu a jali se muže hanět. „Ty smradlavá špíno… koukej mazat, tady je to víajpí akce!“, osmělil se ramenáč v triku se zvlášť bezformálním symbolem, „uzavřený, rozuměls´?“, a snažil se muže chytit za límec. Někteří ostatní přihlíželi, někteří se bavili dál v malých hloučcích, všichni se smáli a ti co se nesmáli se mračili na nezvaného hosta. Byla to mimika zlých mužů z klipů VH1.

A tu kdosi zakřičel do hluku místnosti, ramenáč v tričku se zapotácel, v momentě ztratil grimasu zlého muže a s ní také rovnováhu. V ruce zarostlého muže už byl zcela zřetelně vidět dlouhý kuchyňský nůž, takový jako maminky přítomných používají na porcování kližky o nedělním poledni. Jedna z dívek na noži uviděla krev, kterou ale v takovém množství znala jen z dokumentárních filmů. Ihned se jí udělalo slabo.

Mezitím na zemi mohutně krvácel do té doby zábavný ramenáč a už o sobě nevěděl. Vetřelec byl zneškodněn, nekladl velký odpor. Z Karláku už vyjížděla sanitka a ve sklepní místnosti se prohluboval zmatek. Přítelkyně bodnutého chtěla v hysterickém záchvatu zabít ještě krvavou zbraní na zemi zadržovaného vousáče, ale byla uklidněna.

A pak přijeli záchranáři, po nezbytných oživovacích úkonech naložili polomrtvého mladíka na nosítka a odnesli do útrob žlutého vozu. To už všichni věděli, že rána prošla srdcem a shodou okolností přesně středem neformálního symbolu na tričku nešťastného kamaráda. Zarostlý muž byl odvezen na stanici, pak na záchytku, pak na vazbu a po proběhlém soudu do vězení. Měl v něm strávit dvanáct let. Mladíkova levá komora srdeční byla zázračně zachráněna a on se po dvou týdnech probral z komatu. Jeho zlatomládežnický život se svými symboly mohl pokračovat.