NEBE NAD SOMMOU-30

Část třicátá

Šedozelený Fokker provedl na obloze vzdušný půlkruh, jímž se dostal do prostoru za ocasní plochy Airca. V jeho kokpitu sedící nadporučík Robert Fantes na poslední okamžik strhl letadlo prudce do strany a proud olova z kulometu prolétl neškodně vzduchem.

„Tak teď jsem mu vydán na milost a nemilost,“ pomyslel si Fantes, který nemohl kvůli zaseknutému kulometu střílet. A snaha o jeho zprovoznění boucháním kladívkem do něho byla marná.

 Německý pilot v jednokřídlém hornoplošníku se upřeně zadíval na dvojplošník rámové konstrukce s motorem za kokpitem, který letěl po jeho pravé straně o něco níže. Ve stejnou chvíli se na Fokkera díval i Fantes, jenž předtím opětovně kladívkem zabušil do hlavně kulometu. Ale ten byl stále zaseknutý.

„Tak teď mě máš, Hune na lopatě,“ řekl na dálku německému letci, který zřetelně viděl v jeho pravé ruce kladívko. Přitom si Fantes vzpomněl, že jednou přerušil s jedním německým stíhačem souboj, když zjistil, že jeho protivníkovi se zaseknul kulomet.

 Pilot Fokkeru se pousmál a sklopil letoun ve směru britské stíhačky. Fantes vytřeštil oči a učinil rychlý úhybný manévr do strany, načež strhl Airco dolů.

„Ten parchant není žádnej gentleman!“ pomyslel si zároveň a při dalším manévru postřehl nepřátelské letadlo po levé straně za sebou, přičemž viděl v jeho přední části plamínek znamenající palbu.

 I když Airco mělo výhodu větší rychlosti a pilot nemohl nikterak regulovat otáčky motoru, který tak neustále běžel na nejvyšší rychlost, tak Fantes v nízkém letu nad zemi všelijak uhýbal do stran. A to proto, že přímý let by poskytl ideální možnost německému pilotovi k jeho sestřelení. A tak díky kličkování měl Fokkera stále v nebezpečné vzdálenosti za sebou.

 Německý pilot hleděl upřeně přes hlaveň kulometu na manévrující britské letadlo, které náhle před kopcem, na němž byla zřícenina hradu, uhnulo ostře doprava. Němcovi bylo jasné, že kopec hodlá britský letec obletět. A jelikož letěl o něco výše, než Airco, tak přitáhl řídicí páku k sobě a za okamžik s Fokkerem přelétnul kopec a těsně se mihl nad kamennými zdmi hradu. Očekával, že jeho přelétnutím se dostane blíže k Aircu a to sestřelí. Když se ocitl na druhé straně kopce, tak se pozorně začal rozhlížet všemi směry v očekávání, že někde nad povrchem země spatří britskou stíhačku. Viděl však jen řeku a kolem ní les.

„Krucinál, kde ten Anglán je?“ zeptal se sám sebe a stále bedlivě propátrával široký prostor pod sebou. Poté stočil letadlo nad řeku a zanedlouho zahlédl v dálce v těsném letu nad ní Airco.

„Sakra! Že já neletěl za ním!“ vyhrkl naštvaně a otočil Fokkera zpátky.

 Fantes byl po manévru před kopcem překvapen, že jej německý stíhač nepronásleduje, přičemž se zadíval na řeku, jejíž třpytící se hladina probleskovala mezi stromy. V tu chvíli dostal nápad a ještě více klesl k zemi, načež proletěl mezi dvěma stromy. Poté letěl těsně nad hladinou v zákrytu mnoha stromů, co rostly na břehu. Zároveň se pozorně díval nad sebe, ale nepřátelský letoun se nikde neobjevil.

„Vono mi to snad vyšlo! Juchů!“ vyhrkl nadšeně a zanedlouho začal stoupat do výše. Přitom se ohlížel za sebe a v dálce uviděl u kopce Fokkera.

„To čumíš, co Hune!“ pronesl s úsměvem a za několik minut přelétl frontu, na níž vrcholila britská dělostřelecká palba. A jedna z nejkrvavějších ofenzív zanedlouho začala.

KONEC TŘICÁTÉ ČÁSTI

 

 

 

---