Praha kosmpolitní

V týhle části prahy jít na nákup

znamená šmajdat prstem po globu..

u arménce luxusní šunka od kosti

a monstrózní olivy + jeho ďábelská

nonšalance s kterou umí prodávat,

takže vždycky když platím tak se mi to zdá málo

pak vietnam

pro ledový pivo, kde narážím na židovku,

ale na takovou jako z šindlerova seznamu

/včetně toho mundůru/ a sakra, vyjdu ven rovnou do záběru

nějakýho dalšího nablblýho filmu o židech

/doboha dejte mi s tím už pokoj/

a je tu další parta maníků co si hrajou na film

zasvěcujou bílej den

kamery na plošinách a na jízdách

samozřejmě.. a nevím jestli to tuší

ale v čechách nevznik dobrej snímek

skoro dvacet let.. a oni to další slátaninou

nezachrání.. přístup je špatnej

doba je hrozná,, poslední pecka byl Kouř -

no nic - projdu kolem čínský prádelny

a jihočeský pekárny

dám se pod viadukt a za rohem už svítí

můj bar

vlezu dovnitř -

smrdí to tam gáňou a starejma záclonama

/možná tak smrdí to světlo/

a objednám si jedno od chlápka kterej

tu je od začátku - sinalej elf

ve výkladní skříni úpadku..

a s pivem odejdu za roh

k báru na stěně a ostudně vyviklanou židlí..

sleduju cvrkot a hrátky dvou skoro dětí za školou

jointa už dali a pár piv

smějou se a popichujou plný ztajený sexuality

/dvě koťata mimo čas v záplavě světla/

a vedle u stolu dva rusáci

se zádama ztuhlýma jen těkali

a trhali sebou při výbuších jejich smíchu

a ani za prase se nemohli uvolnit -

jejich rusácký duše jim bránily

jejich kardinální nedostatek sebedůvěry +

správnej instinkt že je tu každej nesnáší..

příslušníci národa kterej odstřeluje svou elitu

ve spánku do spánku -

seru na ně..

vydělím si dvěstě páďo a odeberu se za plentu

zvednu molitan v potahu

kterej nikdo neměnil deset let

a čumím na pytle různejch velikostí

zmáčknu jeden z nich co vypadá tučně,

položím prachy a zavřu víko

/nenuceně pozorován dýlerem/

vrátím se ke svýmu výhledu

a otevřu pytlík s trávou -

voním k tomu – spokojenost..

ale rusáci se nějak rozpálili

něco tam mektaj v mateřštině a otáčej se na koťátka

a mlaďoch čech se nedá a ptá se:

hele voje já ti nerozumím.. co říkáš?!

A on zas něco o pizděci, kurva začínali mě srát..

holka vypadala vyděšeně a kluk se trochu třás,

to bylo nezkušeností

/tenhle druh vzrušení vás docela masíruje

když v tom neumíte chodit../

hlavní je ze sebe neudělat vola a nebát se -

hmm to se lehce řekne..

ty pyčo vyjebana! postavil se ten mohutnější

z nich a hrozivě se nahrbil nad kluka..

Naser si zmrde! Co uděláš?! Ptal se ten hoch vlastně sám sebe.

Ja tibjá zabiju! ---

Něco ho ovšem rázem schladilo

pěkně na spánku.. byla to hlaveň

toho elfoidního barmana:

Hej příteli - jseš tady u nás na návštěvě tak se podle toho

kurva chovej!

 A odvedl ho tou bambitkou /tím jemným tlakem

 na jeho hlavu/ nazpět k židli

a já zavřel v kapse nůž třesoucí se rukou

a zapálil si a exnul jsem to pivo, bah

a půlitr donesl na bar..

tak ahoj a dík řekl jsem mu -

vylezl jsem na svoji důvěrně kosmopolitní ulici a 

potkal jsem švejkovsky vyhlížejícího ochlastu -

brej.. máte cíčko mladý muži? zeptal se

pitím přímo jiskřil, úžasnej vhled se mu zračil v očích -

jasně člověče – dal jsem mu camelku,

něco amerikanoturkyš tabáku -

šel jsem dál městem který nikomu nepatřilo

pod stejným nebem jako básníci v Aires....