Mirjam (Postpentekostalie I.)

 Mirjam (1998)

 Psát je žít Navzdory.
 Půl roku mlčel jsem,
 protože chválil David král.
 Mě pod trámy pohanských svatyň
 čeká Mirjam.
 Hořce pláče pterodaktyl vzteku,
 Mirjam na něm, on jí slzy suší...
 Nikdo mi nevěří, že jdu si k ní pro smrt,.
 svatí spravedliví jako lev obcházejí kolem,
 konec světa skončil.

 Chválit je žít.
 Dnem i nocí chválit jeho svaté Jméno,
 dej mi sílu menšit se, ať nezpívám co se jim nehodí.
 V nebi jsou naplocho básníci naděje,
 já v trapných pocitech do vodotěsné řeky
 modlím se z posledních sil.
 Tvář Tvou mi zakryl mrak,
 moon in the velvet dark...,
 ten teď, Bože, bude růst!

 Spát je žít Tam s tebou Navzdory,
 u tvých nohou, Pane, ve stínu kříže,
 u tvých nohou, mythická ženo Leonarda Cohena.
 Rychleji rychleji ať je tma...